"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

koktejlka: Arnoldovo řešení problémů má vážně něco do sebe. Ale nejsem si jistá, kolika jedincům by to prošlo v praxi. Ovšem počítám s tím, že mezi ně rozhodně patří Hrdinové. Hrdinové zvládají všechno, každej z nich to sice řeší jinak, ale nakonec to vždycky vyřeší. I ty to všechno dořešíš, ať už... po Arnoldovsku, což se hodí jen někdy, jak sám dobře víš, nebo jakousi poněkud... řekněme vstřícnější metodou.

Zajímavé je, že když je u nás napjatá atmosféra, nemám nikdy pocit, jako bych ty lidi neznala. I spíš naopak. Poznávám je v tom, jak se chovají, když jsou rozčilení - když jsou jen rozrušení, rozčilení víc... anebo opravdu, opravdu hodně naštvaní. Jsou to pořád oni, akorát v jiném světle. I já jsem pořád já, když jsem protivná, hnusná a sobecká. Je zvláštní, že z toho máš takový pocit - že nikoho neznáš. Zvláštní.

Ale, jak vymyslel někdo moudrý, bez hádek by nebylo usmiřování. Neboli, jak jsem vymyslela já, život musí bejt kořeněnej.