"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

atraktivnistrasilka: Jéje, mám úplně flashbacky. Mi přijde, že snad na světě neproběhla nemovitostní transakce, kde by nebyly žádné problémy. Bohužel jako u všech ostatních věcí, kde jsi závislý na akcích jiných lidí, se i tady promítá každá jedna lidská vlastnost a schopnost - i neschopnost, která pak může spustit kaskádu dalších věcí - nebo zas nespustit. Já byla v tomto období trochu na nervy, ale my tam zas řešili ty nevystěhovatelné nájemníky... a tak. Už bych to znova zažít nechtěla, protože to byl stres, člověk je v téhle fázi až moc závislý na tom, co udělá někdo jiný (a jak to udělá), což nemám ráda. A že "naše" realitka ve mně skutečně vzbudila pochyby o tom, jak moc jsou tito lidé kompetentní.
Každopádně gratuluji k bytu, gratuluji k tomu, že jste se konečně shodli a snad je ten byt bájo!
Mimochodem, tvá milá mi lehce připomíná moji mamku, která se taky dokáže sama úplně vystresovat, pak brečet, a pak ji člověk musí utlouct racionalitou (a ani to tedy občas nepomůže). Mohu ti předat tu zkušenost, že s věkem se to trošku vylepšilo.