Vlastní bydlení I - Na začátku byla Letná

Byl duben 2024 těsně před Velikonoci a co se naší bytové situace týče, vše bylo v pořádku. K přítelkyni jsem se přestěhoval před 2,5 lety. Ona v dotyčném bytě vyrůstala, bydlela tam skoro celý život a Letnou měla hodně ráda. Pražačka Xté generace. Když jsme si spolu začali, nějak jsem špatně pochopil, že to je jejich byt a měl jsem hroznou radost, že nebudu muset řešit hypotéku. Když jsem se pak mnohem později dozvěděl, že ten byt měli celou tu dobu jen pronajatý, trochu mě to vykolejilo. Hypotéka mě nemine.

Věděl jsem, že se to *jednou* bude muset řešit a měl jsem z toho strach ze třech hlavních důvodů.

Za prvé, přítelkyně to tam měla opravdu hodně ráda a vidina toho, že bychom sehnali nějaké 2 + 1 na Letné, které bychom si mohli dovolit, mi přišla směšná.

Za druhé, přítelkyně je opravdu *velmi* nerozhodný člověk. Když se jí do něčeho nechce, má tendenci to odkládat až do úplného extrému. Některé věci tak za ni musím řešit já a bál jsem se, že v případě hypotéky to bude celé na mně. A než si vybere byt, který by se jí líbil, uplyne SPOUSTA času.

Třetí důvod byl ten, že krucinálfagot budeme dlužit bance 30 let docela velkou sumu peněz.

Jak to tak bývá, když člověk něco řešit předem nemusí, tak se to snaží vytěsnit a nemyslet na to. Letná je jako čtvrť celkem fajn, ale podle mě není nic extra, což je věta, za kterou by mě moje Milá patrně ukamenovala. Já jsem ale člověk, který má docela rád Černý most, protože má svoje estetické cítění pokřivené filmem Blade Runner, tak nevím, zda má můj názor nějakou váhu.

Smlouvu majitel bytu (dále už ho budu nazývat Idiot) prodlužoval vždy k září. No a den před Velikonoci mi volala přítelkyně do práce. Když jsem to zvedl, uslyšel jsem pláč. Hrklo ve mně, že se něco stalo s její babičkou, ale ne - dozvěděla se od zástupkyně majitele bytu (dále už jí budu nazývat Idiotka), že náš byt budou rekonstruovat a že se musíme v září odstěhovat.

Snažil jsem se Milou uklidnit. Chápal jsem, proč jí to tak vzalo. Když mi moje mamka jednu dobu neustále říkala, jak prodá náš byt v mém rodném městě, taky mě to vždycky vzalo a nakonec jsem jí musel říct, ať už o tom se mnou nemluví. Že jí pomůžu to zařídit, vyřídit, sehnat stěhováky atd., ale ať už mi proboha ty potenciální byty, které si vyhlédla, neukazuje, že mě to stresuje.

Na jednu stranu jsem byl vyděšený, protože teď si budu prožívat všechno to, na co jsem se snažil nemyslet. Na druhou stranu to tak možná bude lepší, budeme to mít aspoň vyřešené předtím, než budeme mít hypotetické malé děcko. To se vždycky hodí.

Základní princip hypotéky jsem před rokem chápal, ale potřeboval jsem znát podrobnosti. Takže jsem si začínal postupně načítat různé články a tipy a rady a zhruba tehdy mi začala docházet závažnost celé situace. Naštěstí jsem měl v okolí finančního poradce, kterému jsem důvěřoval. Takže jsem se mu ozval a začali jsme to řešit s ním. Dal mi taky nějaké tipy, jak na to jít, ale nakonec jsem si to udělal po svém. Chtěl jsem mít hypotéku co nejmenší, abych ten damoklův meč cítil co možná nejméně.

V dubnu jsem taky začal řešit svoji rekvalifikaci, samostatný článek na toto téma viz zde.

Začínali jsme se poohlížet po bytech mimo Prahu. Když říkám začínali jsme, tím myslím hlavně sebe. Milá sice posílala inzeráty bytů, které se jí líbily, ale volat a domlouvat prohlídky jsem musel já. Moje Milá je totiž workoholik, má svou práci ráda, ale na druhou stranu jí bere docela dost času a energie. Já to mám v práci docela v pohodě, tak jsem si vždycky čas na to řešení a domlouvání čas udělal. Její workoholismus a perfekcionismus v práci už se taky snažíme řešit, to by bylo na jinou sérii článků. Každopádně s tím jsem ale počítal, že to budu celé muset řešit já, viz výše.

Radši už si zpětně nedohledávám, kolik tehdy ty byty stály, nebo bych chytnul depresi :D Každopádně když jsme takhle několik (desítek) prohlídek absolvovali, seznali jsme, že cestovat cca 45 minut denně do práce se nám moc nechtělo. Navíc když člověk dojíždí takhle daleko, to, co ušetří na hypotéce, časem stejně dá za dojíždění (autem, vlakem...) + ztratí denně cestováním dost času.

Moje Milá postupně nabyla přesvědčení, že se z Prahy stěhovat opravdu nechce, kvůli všem těm možnostem, které bydlení v Praze nabízí (tzn. máte všechno relativně blízko, samozřejmě v závislosti na tom, kde bydlíte) a kvůli tomu, že má Prahu prostě ráda a neumí si představit, že by bydlela někde jinde. Někdy v létě jsme se tedy na byty v okolí Prahy vykašlali a začali hledat přímo v Praze.

Praha už volá!

Znáte výukový server seduo.cz? Nabízí nejrůznější online kurzy, některé jsou placené, některé zdarma. Já si prošel jeden z nich (zdarma), a to Komunikace v souladu s fungováním mozku. Musím říct, že mi to dalo docela dost. 

Pro vyřízení hypotéky bylo totiž docela dobré mít vyřešený prescoring. Jedná se v jistém smyslu o předschválení hypotéky - pokud nám prescoring vyjde pozitivně, máme velkou šanci, že nám banka hypotéku dá. Můžeme tedy chodit na prohlídky bytů a vědět, jaký byt si ještě můžeme s danou hypotékou dovolit. Navíc pokud budeme mezi několika zájemci ti, kteří řeknou, že toto mají vyřešné, znamená to pro prodávajícího body nahoru. Samozřejmě pokud se neobjeví někdo, kdo vysolí celou částku hned, bez hypotéky - to se nám párkrát taky stalo. Na druhou stranu se prý často stává, že někdo na prohlídce řekne, že byt chce a teprve potom jde řešit hypotéku a zjistí, že na to nemá.
  Od 38:56
A konečně inženýr Rumlena představuje člověka, který se hodlá pojistit, ale dívá se, jestli na to má.
:-/
Pane inženýre, tady je napsáno, že na to má.
:-)))

Prescoring jsem s Poradcem vyřizova já, moje Milá měla za úkol dodat jenom potvrzení o příjmech. To vám během 10 minut vystaví váš účetní v práci. Milá mi slíbila, že se o svoje potvrzení postará a dodá mi ho.
Uběhlo pár dní a pořád nic, Poradce na potvrzení od přítelkyně stále čekal. Tak jsem se jí připomněl. Prý je to v práci hektické a s účetním se nezvládla sejít. OK.
Když ale uběhl skoro další týden, už jsem si připadal jako idiot. Co je proboha za problém napsat e-mail s takovou žádostí? Mzdoví účetní toto musí vyřizovat často, není to žádný náročný požadavek.

Takže když jsem na Milou udeřil potřetí, kurz ze Sedua mi pomohl celou situaci zvládnout bez toho, abych na ni křičel, což bych jinak asi udělal.

Vyšlo najevo, že se bála tenhle krok udělat, protože si myslela, že je závazný - kdybychom chtěli třeba jít nakonec s hypotékou k jiné bance, tak by pozitivní prescoring u této původní byla pro nás nevýhoda (to jsem moc nepochopil, ale emoce nejsou racionální). Řešením bylo najít ještě jinou nabídku hypotéky, v jiné bance, obě je porovnat, aby se vidělo, jestli je tato současná nabídka opravdu dobrá.

To mě naštvalo. Místo toho, aby mi to narovinu řekla, to svým typickým způsobem dusila v sobě a celý proces tak zbytečně zdržovala. Kdyby za mnou přišla s tím, že má takovýto strach a že hypotéku je dobré mít porovnanou z více nabídek, vzal bych to bez řečí. Místo toho se mi vymlouvá, že v práci na potvrzení není čas.

Rozhodil jsem tedy sítě v práci a opravdu našel jiného poradce, dostal od něj nabídku a seznal, že ta současná je o něco lepší. Tím jsem Milou uklidnil, takže jsme pak prescoring vyřešili jedna dvě. Poslal jsem potvrzení Poradci a ten téměř obratem napsal, že nám prescoring vyšel pozitivně.

Já začal v létě pracovat na své rekvalifikaci pro případnou budoucí práci a začali jsme hledat byty v Praze.

Pokračování příště.