"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

eithne: Máš můj obdiv, já bych na tohle neměla nervy. Když jsou lidi idioti a nechtějí si pomoci sami a nechtějí si ani nechat pomoct, tak proč bych se měla já strhat? Chápu, že je máš rád, ale pořád to je jejich život, za který si jsou sami zodpovědní.
Tohle hrozně bere energii, ať už se k tomu postavíš jakkoliv. Ach jo. Proč lidi nepoužívají mozek...
A přitom je to hrozně časté, ten dvojí metr, jak lidi pečují o sebe versus o někoho jiného. Kdyby tvoje drahá měla před očima někoho jiného se stejnými problémy - přepracování, kašel, špatné oblékání, nechuť jít k lékaři - tak by sama bez přemýšlení vypálila, ať se dotyčný víc šetří, lépe obléká a hlavně aby šel k tomu doktorovi.
Přeju hodně sil...