"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Dožene Ale to je přesně jak s tím otčímem, je to neschopnost si přiznat, že i když TEĎ je to v pohodě, JEDNOU to v pohodě nebude. Ale to je častý problém - to, že něco víš, ještě neznamená, že se podle toho zařídíš Musím říct, že tento týden už je to třeba lepší, tak na ni budu pracovat, ať víc deleguje a nekontroluje všechno ona, ale bude to těžké.

Jojo, to téma svobody je dost ošemetné, to je mi jasné - nikdo nemá rád, když mu někdo něco nařizuje (aneb koncept psychologické reaktance). Ale zase já mám takové zkušenosti, že je podle mě lepší se s tím druhým pohádat a fakt ho hlídat, než si potom něco vyčítat. Ale pokud možno tak, aby to mělo efekt - což už u tvého táty evidentně nemá, tak je na zvážení, jak na něj, aby to efekt mělo (pokud to vůbec lze). Ale zas ty nejsi jeho psycholog nebo životní poradce, odpovědnost za svůj život má hlavně on sám. A jsme zase u tématu osobní svobody. Čert aby se v tom vyznal