"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

atraktivnistrasilka: Mečoune, tvoji drahou ten workoholismus jednou fakt dožene. Já vím, že to víš - že to ví pravděpodobně všichni, a jediný člověk, který si to nechce moc připustit, je ona sama. Obávám se, že ji dokážu malinko pochopit, protože nemít práci, kde potřebuju fyzicky zvládnout fungovat nějaký čas (nad 9 hodin v jeden den to nedávám ani při nejlepší vůli, ani kdybych se přetrhla - kroutím se pak jako paragraf a nemůžu mluvit), mám stejné tendence. Nicméně fakt pozor, protože astma je zrovna taková věc, která se pod stresem (ve kterém tvá drahá nepochybně je) strašně ráda zhoršuje a není vůbec fajn. A astma fakt není prča. Nejvíc se tyhle věci projevují, jakmile člověk trošku zvolní. Když jsem četla ta čísla - že pracuje 10-14 hodin denně, totálně jsem se zhrozila. To se přece nedá dlouhodobě zvládat.

Mně se líbí, jak zmiňuješ, že 100 jednotek energie padá na 30 jednotek výsledku. Myslím si to stejné. Někdy je těch výsledných jednotek trošku víc, někdy bych řekla, že i míň. To kecání do života ostatním je ošemetné, protože sice velmi často ta rozhodnutí ostatních ovlivňují právě nás, ale je taky otázka, kde začíná a končí naše právo těm ostatním domlouvat. Vidím to u svého táty, který kašle na svou životosprávu, nechodí k doktorovi a neudržuje většinu svých sociálních vazeb. Jednou na to dojedu akorát já, protože jiné oficiální děti nemá, ale pořád hledám ten balanc v tom, jak moc mu do toho způsobu života kecat. Zatím to dělám, ale začíná se čím dál víc urážet, když mu něco řeknu. A já si zas čím dál víc všímám, že mu do toho kecám ze sobeckého hlediska. Neposlouchá mě, akorát se vždycky drcne, vyžene mě nebo mi zavěsí telefon, a je to v háji. Těžký je to, tohleto.