"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

rebarbora2: Ach, Mečoune, já TAK RÁDA čtu, že v tom nejsem sama Měli jsme Vánoce trochu jako přes kopírák Sice jsme naštěstí neřešili babičku v nemocnici (to bylo někdy na jaře, kdy se taky předávkovala prášky na spaní, protože si vzala půlku a měla pocit, že jí do pěti minut nezabrala, takže si vzala další a další, až sebou druhý den stále "pod vlivem" sekla tak šikovně, že si rozbila hlavu o radiátor - naštěstí tam byl zrovna brácha, takže nikde sama dlouho neležela, ale stejně...), ale taky jsem se těšila, že když ty svátky vycházely tak, že před Štědrým dnem budu mít pár dní jen pro sebe, užiju si konečně nějaký ten den jen u pohádek apod., a taky jsme je jako každý rok trávili jinde než doma (u babičky, aby nebyla sama), člověk si pak připadá zpovykaný a nevděčný, protože se vlastně žádná tragédie neděje, ale stejně máš pocit, že ty svátky nevyšly tak, jak bys chtěl, a je ti to líto Takže tě naprosto chápu a rozumím ti