"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

radus: Mečoune, moc Tě zdravím a gratuluji k velkému kroku (teď myslím tu svatbu), občas přečtu, když mi přijde mail s novinkami Píše, ale komentovat moc nezvládám. Takže teď takto souhrnně.

Článek pobavil! A k tomu závěru... Moje první kosmetička, stará škola, si přesně tohle vedla. Měla kartotéku a na kartu klienta si zapsala všechno, co použila, jak to reagovalo, č. rtěnky, kterou si klientka pochválila a pak taky pár poznámek z každého setkání. Takže když jsem jí navštívila po 5 letech, věděla, co přesně jsem studovala, jak se jmenuje moje kočka atd. Ale byla profík a vždy si povídala jen na úvod, než se člověk trochu uvolnil, pak už jen hrála relaxační hudba, ona pracovala a já dřímala.