"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

tlapka: Ano! Ano! Tohle znám a vůbec mě to netěší. Dříve jsem to tak neměla, nebo přinejmenšímv takové intenzitě, ale co mám Aťku... kalamita. Je fuk, co dělám, pochybuji pořád. Minulý měsíc si mamka vzala Ať na celé odpoledne a jely na chatu ke známé. Normálně mě asi na čtvrt hodiny ochromila rozhodovací paralýza, na co se vrhnout dřív a JaK Si tO NeJVíC uŽíT. A ta čtvrt hodina mě pak samozřejmě mrzela.
Mám pocit, že teď se mi to stává prakticky pokaždé, když tu chvilku času získám. Asi je to tím, že mi za 14 dní končí rodičovská a přidává se obává z toho, jak bude času při práci ještě méně.
Trénink MMA? Něco mi uniklo?