"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

rebarbora2: Přesně tohle mívám u léta Jako že mám pocit, že bez výletů by zůstaly ty letní měsíce nevyužité a nemůžu se přece celé dopoledne proválet v posteli, když je venku hezky *zeď* Zrovna tenhle týden jsem si říkala, odkud se bere ten můj pocit "povinnosti" užívat léta plnými doušky (pramenilo to z onoho hnusného a deštivého počasí, které že trvá už od července a budí ve mně lehčí depresi, že už bude pořád jen zima ), když se na výlety dá jezdit vlastně i na podzim, když se vydaří babí léto nebo tak
Jo a podobně velká očekávání mívám i ohledně Vánoc, ale tam už se to pomalu učím vypouštět a určit si jen pár priorit, co jako fakt chci, a na zbytek kašlat