Pomáhat a chránit II

První část zde - opět se mi článek nezobrazuje na hlavní straně blogu, ani po rozkliknutí rubriky nebo článků z července 2023...

Druhá situace: Odehrálo se to opět za světla, v neděli odpoledne v jednom pražském Lidlu. Jdeme se zrovna podívat zpátky do zeleniny, jestli mají nějaká zlevněná rajčata.
A všimnu si tam dvou chlápků, kteří tam stojí proti sobě a drží tašku. Nejdřív mám za to – naprosto idiotsky – že je pracovník Lidlu, který něco někomu přinesl. Potom se o tu tašku začali regulérně přetahovat a jeden z chlápků řekl něco jako že to zaplatil, přetahovaná pokračovala, až se obsah tašky vysypal na zem... a byly to, nekecám, sladké tyčinky typu Kinder bueno, nebo tak něco. Plná krabička.

Až TEHDY mi došlo, že ten jeden z nich je pracovník ochranky a druhý je zloděj a pořádně jsem se na ně podíval. Pracovník ochranky mohl být tak 50letý hubený pán, ne moc vysoký, který respekt moc nebudil. Zloděj byl takový klasický slizký vyholený potetovaný typ, pro který jsem od Jiřího Kulhánka převzal pojmenování šlusák. Samozřejmě že byl zase o hlavu vyšší než já a ten sekuriťák.

Vyhodnotil jsem, že se opět schyluje k něčemu fyzického, protože slušák si šel sekuriťákovi dost naproti, takže jsem zase přiskotačil a zezadu se ho snažil čapnout, ale tentokrát se mi frajer vykroutil. Na kontakt ale nešel, ani se mnou, ani se sekuriťákem, takže jsem poodstoupil a sledoval, co bude dál

Šlusák začal sbírat tyčinky ze země a dvě nebo tři po sekuriťákovi hodil. Ten tam jenom tak stál a kryl se rukama. Pořád se ale nedělo nic, kvůli čemu bych byl ochoten zakročit.

Nakonec šlusák začal "z legrace" naznačovat na sekuriťáka údery – do břicha a do hlavy a bylo jasně vidět, že by prošel, kdyby šel na kontakt. Ale protože to pořád jenom tak naznačoval, nic jsem nedělal. Pak se tam pořád nějak ochomýtal, tak jsem mu jenom řekl něco jako "Běž" a on šel.

Přítelkyně, která tyto situace prožívá emotivněji než já (expresivněji), na něj ještě zavolala "Čórko!" :D

Potom tam sekuriťák pořád tak stál, tak jsem se ho jenom zeptal, jestli je v pohodě. Odpověděl že jo, ale že to musí vydýchat. Tak jsem ho nechal tak a šel jsem pryč. Teď mě to mrzí, mohl jsem ho ještě nějak podpořit, ale taky už jsem se v té situaci nechtěl moc zdržovat a milé jsem rozverně nadhodil: "Takže rajčata jsme to chtěli?"

A hned poté se tam samozřejmě objeví další pracovníci z pokladen, začnou uklízet tyčinky ze země, i další zákazníci tam pomáhají. Kde byli před 15 vteřinama? :D

Takže ty samé problémy jako prve. Nevím, jak moc mám situaci hrotit, chci se zastat sekuriťáka, ale na druhou stranu si nechci nechat rozbít úsměv kvůli krabici sladkostí.

A za druhé ten strach, který je asi přirozený, ale stejně. Pokud by došlo na lámání chleba a k bitce, mám za to, že bych se rychle namíchl a pak by mi svaly a reakce fungovaly jak mají. Ale v té prvotní situaci, kdy jde konflikt de-eskalovat a je potřeba mít sebevědomí a pevný hlas, tam mi to dělá problém.

To si pak člověk taky říká, proč Lidl zaměstnává takové sekuriťáky. Nic proti tomu týpkovi, ale v mém ideálním světě by měl jít do terénu spíš někdo, kdo se bude umět bránit, když už pracuje jako ostraha... a 50letý hubený pán by měl dávat pozor u monitorů.

A navíc tam bylo plno jiných lidí, my jsme tímhle výstupem blokovali východ, takže nikdo nemohl odejít ani přijít a stejně se do toho nikdo nezapojil. Tím samozřejmě nejsem nijak překvapen a nikomu nic nevyčítám, člověk na pomoc ostatních opravdu spoléhat nemůže. Proto mě vždycky hrozně dojme, když se někde ve zprávách dočtu opačný případ. Běžné mentální nastavení (aspoň ve městech) je do ničeho se nemíchat, do ničeho se neplést a být v pohodě. A vždycky je potřeba počítat s tím, že se člověk nedočká uznání, to v tom lepším případě. V tom horším se to pak ještě obrátí proti němu (oplétačky s policií a tak).

"Naši mi vždycky říkali, co můžeš, sleduj z povzdálí a nikdy nebojuj sám..."

Já sám bych lidem doporučil, ať v případě nouze prchají pryč a volají o pomoc, to je nejjistější obrana. Ale jsou prostě situace, kdy utéct nemůžete, když nejste sami a nemůžete za sebou jako návnadu nechat přítelkyni nebo když jste třeba v tramvaji a podobně.

A přesto mám pořád tyhle "hrdinské" tendence. Které mi vydrží do doby, než jednou opravdu dostanu přes držku a přijdu o zuby, které si teď tak pracně dávám dohromady :/

Takže resumé po těch dvou historkách zní, že jsem rozhořčený z toho, že mám tak nevyvinuté fyzičko. Opravdu, 170cm a 60kg strach nikomu nenažene, nebudí to vůbec respekt. Samozřejmě jsou techniky, jak respektu docílit i tak (sebevědomý hlas, rovný postoj, "šílené oči", odvážný výraz ve tváři), ale to se trénuje dost blbě (aby to v reálu fungovalo).

Pepřák s sebou nosím, i teleskopický obušek (a dokonce s ním umím i jakž takž zacházet), ale to jsou třeba právě věci, které bych použil až v případě krajní nouze. Když vytáhnete teleskop, musíte už být odhodlaní ho použít, jinak je vám k ničemu. A v tom mě právě brzdí ty začátky situace, kdy nevím, jak moc to mám hrotit.

"Všechno je to v očích."

Třeba Bruce Lee údajně říkal něco jako "Jsi velký a silný? Využij toho! Jsi malý a slabý? Využij toho!" ale ten byl přecejenom fyzicky a psychicky někde jinde. Udržet si v takových chvílích balanc – nejenom stabilní postoj, ale i ten mentální, zvládnout ten přechod ze situace, kdy vybíráte rajčata, abyste pak stáli proti šlusákovi, to není jen tak a trénuje se to hrozně blbě. Nejlépe samozřejmě praxí. Ale komu by se do toho chtělo...

Resumé zní, musím oprášit svoje dovednosti s bojem na blízko. Jenže teď už bych chtěl dělat něco, kde je běžný sparring, což v té sebeobraně nejde tak snadno (když se tam učíte prokopnout koleno, abyste druhého vyřadili, tak to se na 100% trénuje dost blbě)...

Takže asi začnu chodit na něco víc akčního, třeba MMA. Hlavně v boji na zemi bych potřeboval zlepšit, z toho už si moc nepamatuju. Pravda, zase budu narážet na to, že tam určitě nebude chodit nikdo v mé váhové kategorii, ale to je spíš výhoda, protože to je většina lidí na ulici, že. Už mám jeden klub vyhlídnutý a mám reference od bráchy, že jsou tam fajn lidi. Tteda brácha  tam chodí na kickbox, ale předpokládám, že když nechodí namachrovaní magoři tam, že to v tom MMA bude podobné...

Zlomený meč během léta, ilustrační video