Pomáhat a chránit I

To mají napsané policisté na svých autech a je to pěkné heslo, ale v praxi funguje tak napůl. Protože aby vás někdo mohl chránit, musí nejdřív vědět, že ochranu potřebujete – a pak se k vám musí dostat. A to chvilku trvá.

Takže v případě nouze jste nějaký čas odkázáni jen na sebe, případně na pomoc náhodných kolemjdoucích. Jenže na ty se úplně spoléhat nedá, efekt přihlížejícího je sviňa.

V nedávné době se mi staly dvě situace, kdy jsem byl v pozici toho přihlížejícího a rozhodl jsem se zasáhnout. Kolem a kolem o nic moc nešlo, žádná brutální bitka se nekonala, ale i tak mě to trochu vyvedlo z míry.

Abyste byli v obraze, měřím 170 centimetrů a vážím zhruba 60 kg. To není nic moc. V podstatě je to spíš nic, než moc. Chci tím hlavně říct, že když se zvedne průměrný chlap s průměrnou výškou a váhou, vyvolá to mnohem větší respekt, než když se zvednu já...

"Já bych nedokázal zastrašit ani děcko, to mi můžeš věřit – zkoušel jsem to.

"

Pár let jsem dělal sebeobranu, doplněnou i bojem s chladnými zbraněmi. Jenže od té doby uplynulo už skoro 8 let a mé dovednosti jsou v tomhle směru trochu zarezlé.

První taková situace nastala, když jsme se s milou vraceli z jednodenního výletu někdy v květnu, myslím. Byla sobota, cca 5 hodin večer a nastoupili jeli jsme tramvají, do které nastoupil očividně opilý Polák. Odvedl jsem drahou kousek dál, ale opilec se šel samozřejmě podívat, kam tramvaj jede, takže si šel přečíst seznam budoucích stanic. Přitom trochu vrazil do mé milé, ale normálně se omluvil.

Tím mě trochu uklidnil, říkal jsem si, že je sice opilej, ale očividně slušnej.
No a tak polevím v ostražitosti a jedu si tramvají, když se po pár minutách ozve ženský křik. Nějaké dvě cizinky (seděly na sedadlech, on stál) na něj začaly křičet, v tu chvíli jsem nevěděl proč. Až později mi drahá řekla, že tu jednu týpek nějak osahával – ale to jsem vůbec nepostřehl.

Tak jsem tam tak stál a strachoval se, co se z toho vyvine. Na další zastávce jsme chtěli vystoupit a Polák vystupoval taky, tak se mi ulevilo, že nebudu muset zachraňovat žádné dámy v nesnázích.

Vystoupili jsme, Polák taky, jenže si to během 3 vteřin rozmyslel a vrátil se za cizinkami zpátky. A to už mi bylo jasné, že je zle. Přišel k nim a začal na ně hrozně řvát. Já jsem hned šel za ním a chytil jsem ho zezadu pod krkem.  A tady nastal můj první problém, protože v takových situacích ze začátku nevím, jak moc to mám hrotit. Jasně, vrátil se do tramvaje, křičel na ně, ale fyzicky na ně nezaútočil. Takže jsem nevěděl, jak moc bych to měl já eskalovat.

Pár let jsem dělal tu sebeobranu, takže vím, že když vás někdo chytne zezadu kolem krku a zatáhne vás dozadu, abyste ztratili balanc, už se z toho jen tak nevymotáte. Já jsem do něj ale takhle ostře nešel – spíš jsem ho tak jakože obejmul pod krkem s tím, že bych snad stihl zareagovat, kdyby se začal bránit (což nebylo vůbec jisté).

Taky jsem si říkal, že je sice super, že Poláka případně efektivně znehybním, ale co pak? To s ním jako potom pojedu domů? Dřív nebo později ho budu muset pustit a bylo jasné, na koho by se pak jeho pozornost zaměřila.

Takže první problém: polovičatost fyzického "řešení".

Příjemně mě překvapilo, že na mě týpek v podstatě nereagoval, resp. se mi nebránil, takže jsem s ním udělal pár kroků dozadu, aby už kdyžtak nedosáhl na ty cizinky.

Ještě se tam před mým chycením týpka zvedl jeden mladík, ale to byla podobná sušenka jako já a tak chabě týpkovi říkal něco jako: "Pane, to nemůžete." Ale hrozně slabým hlasem. I tak mě potěšilo, že nejsem jediný idiot, který se do toho míchá.

Zato Polák byl samozřejmě kus chlapa o cca půl hlavy větší, takže když jsem mu do ucha říkal věci jako "Necháme toho, jo? Půjdeme pryč," a snažil se, aby se mi netřásl hlas, neříkal jsem mu to do ouška, ale spíš do ramene.

Druhý problém: strach.

A příjemně mě překvapil podruhé, protože se vůbec nebránil a byl takovej vláčnej. Cizinky na něj pořád křičely, tak jsem na ně rukou zamával defenzivní gesto a řekl něco jako "Deeskalace." Tak toho nechaly.

Řidič otevřel dveře, já jsem týpka nasměroval směrem ven a on normálně v klidu odešel.

Celá tahle akce trvala tak 20 vteřin.

Pak se dveře zase zavřely vylezl řidič s tím, jestli má volat policii. Tak jsem se zeptal cizinek, jestli je nepraštil nebo tak, ale prý ne. Takže jsem řidičovi nahlásil, že byl jenom verbálně agresivní a že policie není potřeba. Jedna z cizinek se pak hrozně rozplakala a plakala po celou jejich cestu. Když odcházely, ta druhá mi poděkovala.

Já byl vyklepaný, přítelkyně taky. Hrozně mě chválila a děkovala mi. Já pak přemýšlel, co bych probohy dělal, kdyby se chlápek nedal tak jednoduše chytit. Resp. kdyby se mi vykroutil, což by pro něj vzhledem k tomu, jak lehce jsem ho držel, nebylo zas tak těžké.

Takže třetí problém: mám potřebné schopnosti? (aneb nezačínej nic, co nemůžeš dokončit)

Jelikož je článek už docela dlouhý, tady ho utnu a budu pokračovat zítra. Nastavím automatické vložení na 17:00.