"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

eithne: Tohle dělám hodně často při běhání a dálkových pochodech Daydreams jsem mívala hodně v dětství, tehdy to byl můj únik od reality, která se mi nelíbila (měla jsem vykonstruovaný vlastní svět, kde jsem byla hrdinkou a všechny zachraňovala), a byly čím dál propracovanější, protože se odehrávaly pořád na stejném místě a se stejnými rekvizitami (magickými, samozřejmě). Teď už si frčím v reálných a potenciálně možných situacích a je to pro mě forma meditace, hrozně mě to baví a určitým způsobem uklidňuje

---
eithne.pise.cz

monuminous: Mám to hodně podobně. Hrozně mě to táhne do těch vnitřních labyrintů, takže když v noci nespím, prohledávám je a rozšiřuju . A jakýmsi zvláštním způsobem mě fascinuje představovat si bizarní kombinace, jako je lední medvěd potápějící se v zatopeném kostele nebo žraloci jen tak volně plující ve vesmíru.