"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

nekra: Hezký. Líbil se mi ten vtip, že se tě nikdo nechtěl držet .
A dost mne dostalo, že nepoznávám, odkud je ta fotka.
(Obě místa, která mne napadla kolidují s větou, že jste šli 2 kilometry na metro ; z Lihovaru na Smícháš by to bylo mnohem blíž a od Anděla směrem k Bertramce a na Motol je to od metra úplně.)

Podobně jako damn-girl se taky když už musím držet, snažím držet přes něco, pokud mám čím. (V zimě je to snadné, na to jsou rukavice, v létě třeba přes rukáv mikiny okolo pasu nebo se nedržím rukou (dlaní) - třeba se za tyč zaháknu loktem a někdy si i zaklesnu ruce ; Blahoslavení chudí duchem-alespoň zatím nevím, že by takto někdo přišel o celé předloktí).

A jak tam zmiňuješ ty pásy v dálkových autobusech - nemám přehled, jestli všechny už mají pásy, ale vrtá mi hlavou, kdy byla vzadu opásovaná všechna osobní vozidla. Protože za mého dřívějšího mládí jsme jezdili v autě bez pásů vzadu (možná obecně tenkrát lidi nejezdili tak rychle a/nebo šíleně).