"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

damn-girl: Ještě, že jsi celej! Já si zase pamatuju ze základky, jak nám na přírodopisu p. učitelka kladla na srdce, že babičky dělají s vnoučátkama tu hloupost, že je pustí sednout a samy stojí. Staří lidé mají daleko křehčí kosti, a tak můžou přijít k úrazu snáz, kdežto mladé sviště při nehodě vyvázne spíš jen s nějakou odřeninou. Jinak já se vždycky držela madel a poté si pečlivě myla ruce. Za korony většinou obmotám ruku do rukávu apod., prostě tak, abych se nedržela přímo tyče a to nejen za korony, ale za běžných chřipkových sezón atd. Znám ale lidi, kteří si ruce nemyjí. Prostě přijedou do práce nebo se vrátí z venku, kde šahali na kliky atd., ale ty ruce si neumyjou a jdou třeba jíst, což mi přijde naprosto otřesný a nechutný . Já sama se vytšinou hned převlíkám po příchodu domů do domácího oblečení, protože bůh ví, kdo seděl na sedačce přede mnou.
A tou ezo částí si mě dostal . Věřím na takové ty věci, že když jsi nemocný nebo ti v životě nevyjde něco podle plánu, tak to má svůj důvod, ale řešit mužský a ženský princip při nehodě z pohledu strany, kde se nehoda stala, to už mi přijde vážně moc .