"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

damn-girl: Přikláním se k Mowovi (Bože, skloňuju to správně? Jak se tohle skloňuje?!) v tom ohledu, že to píšeš dost metaforicky a zároveň, jako když se chceš z něčeho vyzpovídat. Dlouho jsem si myslela a také si to již několikrát ověřila, že nikdo dokonalý neexistuje. Neexistuje naprosto dokonalá polovička pro druhého. Vlastně by to asi i byla nuda. Čám dál víc si ale uvědomuji, že vztah je o kompromisech. Lehce řečeno - jednou uhnu já, jednou uhne ten druhý. Otázka je jen taková, že člověk musí najít někoho s kým ty kompromisy bude chtít dělat. Ač to kompromisy budou, tak aby zároveň člověk neztrácel sám sebe. Zároveň uvědomit si to, že v něčem nejsem dokonalý a mohl bych výt lepší a začít pro to něco dělat je to nejlepší, co člověk může pro sebe i ostatní udělat.

Ať už řešíš cokoliv. Drž se!

BTW: Přesně tyhle dvě písničky poslouchám, když mě chytne nějaký osobnostní splín