"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

*angie: Dřív se mi dost stávalo, že se se mnou takhle lidi dávali do řeči. Na zastávce tramvaj třeba. Normálně mi třeba začali vykládat svoje trápení nebo tajemství. Přijde mi, že to byli vesměs lidi, co se prostě potřebovali vypovídat někomu cizímu, anebo si neměli vůbec s kým popovídat a hledali lidské kontakt... Doteď nevím, proč si ale vybírali mě.
Tím chci říct, že ne vždycky to je nebezpečí, někdy to jsou prostě jenom hodně smutný lidi.
(ale stejně je lepší bejt připravené na všecko...)