damn-girl: Na ten blog jsem narazila nedávno také. Musím přiznat, že jsem četla úplně ten první článek - nehodu. Přečetla jsem asi polovinu a pak jsem prostě musela přestat. Nešlo mi číst dál, jak celkově hrozně mi z toho bylo. Dost často si na ně ale vzpomenu, jak bojují. Plno lidí už byt´to dávno vzdalo. Oni ne. Smekám před nimi neskutečně. Sama musím přiznat, že když jsem si procházela nějakým horším životním obdobím, tak vlastně zpětně na to vzpomínám vlastně pozotivně, protože přesně tyhle momenty mě naučily nejvíc a udělaly mě daleko víc silnější.
myfantasyworld: Blog jsem neznala, přečetla jsem si pár článků a obdivuji je, stejně jako další lidi, co to nevzdali a bojují.
Knihy neznám, ale podle toho, jak je zde popisuješ by mohly být zajímavé.
zlomenymec: Knížky určitě doporučuju, ten blog taky - nebo aspoň ten rozhovor na DVTV
orchidejka: Jo, blogýsek Pacholka čtu taky. Těším se na každý článek. Je fakt skvělej a klobouk dolů.
rebarbora: Jéé, o Pacholegovi mi nedávno říkala i kolegyně z práce Doteď nechápu, jak dokáže o tom všem psát s takovým nadhledem a upřímností, zvlášť když tvrdí, že je introvert
Jinak metafora s jezdcem na slonu je skvělá a neskutečně výstižná - přesně tak si totiž dost často připadám, když se na sobě snažím zapracovat