Když někdo natočí film podle knižní předlohy, většinou se lidé shodnou, že ta knížka je stejně lepší. Přecejen v knížce se můžete více vyřádit, knížku si v hlavě vizualizujete podle svého a není moc obtížné si děj představit trochu jinak, některé scény si nějak doplnit atd.
U filmů tohle samozřejmě nejde.
Lidé mají taky pocit, že je četba knih tak nějak na vyšší úrovni než ty filmy. S tím se asi dá souhlasit, ale samozřejmě záleží na tom, co čtete. Pokud bude někdo celý život číst knížky typu Padesát odstínů, nebo Stmívání... tak je možná lepší, kdyby spíš koukal na ty filmy :D
Nechci ze sebe dělat nějakého kulturního znalce na úrovni, ale kdysi jsem četl třeba Bratry Karamazovy a hrozně mě překvapilo, jak moc mě to chytlo. Ten Dostojevskuho styl mě fakt chytnul a je škoda, že pokračování už napsat nestihl. Samozřejmě jsme si o tom říkali i ve škole, ale když máte něco povinně číst a něco o tom vědět, tak se to klasickému zážitku z knihy, kterou si chcete vychutnat proto, že prostě chcete, zkrátka nemůže vyrovnat.
Taky se ve škole učí spousta knížek a autorů jenom proto, že se to tak nějak učilo vždycky. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem třeba z českých velikánů (Čapek, Seifert, Neruda atd.) až na výjimky nic moc nečetl (jejich díla většinou znám a vím o čem jsou, ale přímo jsem je nečetl).
Zajímalo by mě, co byste mi třeba doporučili, co se vám líbilo, co vás ideálně nějak ovlivnilo, co vám něco dalo do života? Doporučte mi něco prosím :)
No, ale to jsem trochu odbočil. Dneska bych se s vámi chtěl podělit o filmy, které byly natočeny podle knižní předlohy - a překvapivě se mi líbily MNOHEM víc než ty knížky. Budou následovat mírné spoilery, snažím se jim vyhýbat, ale občas to prostě nejde.
Film, ve kterém si můžete prohlédnout zadek Toma Cruise Christiana Balea, pokud ho máte rádi :) Příběh příslušníka tzv. "yuppie" třídy, kterému ale solidně hrabe a v průběhu filmu dělá fakt hodně nechutné věci dalším lidem.
No, dělá... ono to není tak jednoznačné. Příběh je záměrně vyprávěn "nespolehlivým vypravěčem", takže si nemůžete být jisti, co se vážně stalo a co ne.
Film mi ale přišel MNOHEM lepší a zábavnější než ta knížka. Knížku bych přirovnal k takovému zvláštnímu mixu Čekání na Godota a 120 dní Sodomy.
Čekání na Godota pro to, že tam dlouho nic neděje, mluví se tam o ničem - naprosto záměrně jsou tam dlooouhé, nudné rozpravy s kolegy yupíky, které nikam nevedou, aby se ukázala ta vyprázdněnost, nuda, vyhoření a zbytečnost těch lidí... taky tam není jasné, co se vlastně stalo a co ne, dochází tam k záměně identit atd.
120 dní Sodomy pro to, že se tam pak dějou fakt fakt fakt fakt nechutné věci. Některé pasáže jsem přeskakoval, neměl jsem na to dost silný žaludek :)
csfd.cz/film/5395-mechanicky-pomeranc/prehled/">MECHANICKÝ POMERANČ
Jeden z Kubrikových majstrštyků je podle knižní předlohy, to jste možná nevěděli, že? Já to teda aspoň nevěděl :) Už je to dlouho, co jsem tu knížku četl, ale pamatuju si, že mě moc nebavila - děj filmu víceméně kopíruje tu knížku, byť nějaké rozdíly tam samozřejmě jsou. Např. ve scéně, kdy si Alex domů pozve dvě holčiny a trochu si s nima užije, tak v té knížce jim bylo snad 12 (sic) a on je tam regulérně znásilní... ne že by tedy ve filmu neznásilňoval, ale aspoň ne děti :-/
Taky ten konec té knížky mi přišel takový dost "do ztracena", Alexe tam prostě jeho násilnický život přestane bavit a začne postupně toužit po rodině a dětech... po celém tom příběhu mi to přijde takové dost "antiklimatické". Zlatý Kubrickův závěr s Ódou na radost :)
3) VLASTNĚ COKOLIV, CO KDY ZFILMOVALI PODLE PHILIPA K. DICKA
Čili filmy typu Blade Runner, Minority Report, Total Recall, Scanner Darkly... všechny (většina?) těch knížek má společnou tematiku - nejednoznačnost reality a snu, vlastní osobnosti (aneb jsem tím, kým si myslím, že jsem?) a podobné záležitosti.
V těch filmech (Blade Runner - je Deckard replikant? Scanner Darkly - měl Bob opravdu rodinu? Total Recall - byl to celé jenom sen? atd.) je to nějak zajímavě rozpracováno, člověk je napjatý, jak to dopadne, může si to zpětně poskládat a zamyslet se nad tím...
V knížkách mi to chybí, Dick podle mě (při vší úctě k němu) neumí moc psát, ty knížky jsou zmatené, nudné, vyznívá to tak nějak do ztracena (třeba Hráči z Titanu jsou vyloženě WTF jak prase :D). Dick byl sám dlouho drogově závislý a musím říct, že je to na jeho tvorbě bohužel poznat. Hrozně rád bych si ty knížky užil, ale prostě nemůžu. Filmy u mě jasně vedou.
3) TO
Píšu to všude možně, když na to přijde řeč a říkal jsem to i na srazech - Kinga fakt fakt nemám rád. Četl jsem od něj jenom "To", a to (:D) mě od jeho dalších knížek spolehlivě odradilo. Zbytečně dlouhé, rozvláčné, nezajímavé, WTF... King byl prý v době, kdy TO psal, na kokainu a myslím, že by to tomu i odpovídalo...
Tím nemyslím tu "slavnou" scénu ve stokách, kde se stane to, co se stane - tím myslím i ty WTF psycho výlety s vesmírnou želvou a podobně. Navíc půlka té knížky je zdlouhavá a nudná historie toho městečka, kterou jsem přeskakoval (takže jsem z té knížky přečetl tak půli, čili 500 stran :D)
A když jsem tedy nakousl tu scénu ve stokách na konci - bojím se napsat, co se tam stalo, aby se o můj blog nezačala zajímat policie :D - tak jsem slyšel nejrůznější důvody, proč tam ta scéna je. Podle mě je tam proto, aby mohl King lacině šokovat a ukázat, jak je děsně edgy. Ale dobře, chtěl to tam mít, budiž.
Ale bylo teda opravdu nutné to tam na několika stránkách docela detailně popisovat ???
Blé. Později jsem četl ještě knížku Rohy (ta byla taky zfilmována - hrál tam Daniel Radcliffe), která měla taky docela zajímavý námět, bohužel jsem s ní měl podobný problém jako s Kingem (roztahané, nezajímavé, nemastné, neslané...). A teprve zpětně jsem se dozvěděl, že to napsal jeho syn :)
4) KLUB RVÁČŮ
Když jsem viděl film Klub rváčů poprvé, bylo mi asi 11 a ten film mě hrozně uhranul. Už ani nevím moc proč, protože to poselství filmu jsem nemohl v 11 letech moc pochopit, ale tak Brad Pitt byl hrozně cool a Nolan v tom filmu předvádí své klasické dokonalé nájezdy kamerou, které mě tehdy docela uhranuly. A ten soundtrack je taky suprovej, i když samostatně se to moc poslouchat nedá :)
Teprve mnohem později jsem se dostal ke knížce od Palahniuka, která mě teda hrozně zklamala... každá druhá věta začíná slovy "Tyler říká", ten příběh je tam podán hrozně tuctově a nezajímavě, až jsem byl rád, že jsem ji měl za sebou (byť byla docela krátká). Nechci být kacíř, ale taky mi přijde, že Palahniuk neumí moc psát (nebo mi prostě jeho styl nesedl, to se prostě stává).
5) RAMBO
To jste nevěděli, že je Rambo původně knížka, že? Já jsem se to taky dozvěděl náhodou, když jsem si procházel městskou knihovnu.
Film je navzdory jeho "reputaci" drama o psychicky zlomeném válečném veteránovi, kterého si začne dobírat šerif jednoho zapadákovat a velmi brzy zjistí, že si ukousl moc velké sousto. Ano, PRVNĺ Rambo je fakt psycho-drama, akce je tam málo a zejména na konci a mrtvých snad všeho všudy jeden - a to byla spíš nehoda než nějaký brutální Rambův zářez. V původní verzi scénáře měl navíc Rambo spáchat sebevraždu. Dodnes si pamatuju, jak jsem se dohadoval s kamarádovou sestrou o tom, že to fakt není bezduchý válečný film (to byly až další díly). Nechtěla mi to věřit a tvrdila mi opak - i když ten film nikdy neviděla...
Knížka je pak spíše v duchu těch dalších dílů, čili takových akčních béček, kde je Rambo navíc spíš takovej zmetek. Ve filmu nikoho nechce zabít, policisty spíš dostává do nemocnice, ne na hřbitov. V té knížce si fakt nebere servítky a měl jsem hodně velký problém mu proto fandit.
Co vy? Máte nějaké další tipy? Povídejte, přehánějte :)