"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Knížku Služebnice jsem nečetl, ale prý je spíš zaměřený hodně konkrétně na ten osud té hlavní hrdiny, kdežto čtenáře by víc zajímalo, jak je to teda s tím světem a jak moc je v řiti
Jak říkám, ta scéna možná někomu dávala smysl - mně teda fakt ne - ale bylo opravdu nutné to tam na tak velkém prostoru zevrubně popisovat?