Namaste, bitches!

Když vás ta jóga tak moc zajímala... :D

Na začátek je nutno říct, že jsem tam byl zatím třikrát. Poprvé někdy na konci září. Další týden jsem se tam nedostal, protože jsem si, blbec, zapomněl zarezervovat místo. A následující dva týdny jsem tam nešel kvůli nemoci. Takže zatím nemůžu moc soudit, ale pro předběžnou představut to asi postačí :D

Jedná se o lekce pro úplné začátečníky s tím, že je to spíše takový večerní relax po práci. Je to na mě docela pozdě, jsem vždycky zvyklý přijít z práce, udělat si svačinu na další den/najíst se, a pak zase jít na trénink nebo někam. Tohle je ale docela pozdě večer, takže se stalo, že jsem na tu první lekci přišel o hodinu dřív. Ehm. Ještě že to mám hrozně blízko, asi tak 10 minut pěšky od baráku v Praze, možná ještě méně :D

Jedná se o studio, které je zaměřené vyloženě na jógu - nechci tu uvádět jeho název, protože byste mě tam ještě chodili stalkovat :P Každopádně je to očividně zaměřeno i na tu duševní stránku věci, která k józe patří. A to mi teda moc nevoní, protože s takovými lidmi mám zkušenosti z aikida a ti prostě byli skoro všichni... prostě... divní :D

Sice ne tak moc divní jako tento pán, který pořádá semináře a zve si tam např. lidi, kteří tvrdí, jak děsně je super pít svou moč, ale...

Jsem z takových očividně alternativních lidí prostě trochu nesvůj. Myslím si, že jsem otevřený cizím názorům, ale když na mě mluví člověk, který je bos, zasněně se usmívá a mluví o "prohlédnutí systému", tak ho prostě nedokážu brát moc vážně. Díky bohům tam ale nikdo takový vyloženě nebyl.

No ale zpět k té lekci. Co vám budu říkat, celou tu dobu jsem osciloval mezi dvěma pocity - PŘIPADÁM SI JAKO IDIOT a HLAVNĚ SE NEZAČNI SMÁT, VOLE.

Na té první lekci bylo 10 lidí, z toho jen já a jeden kolega byli muži. Zbytek ženCké. Ukázalo se, že ten druhý chlápek tam byl ještě s kámoškou/přítelkyní/manželkou a že to byli cizinci. Takže celá ta lekce byla v angličtině. Což by mi moc nevadilo, ale já bych měl prostě problém udělat to, co se po mně chce, i když by to cvičitelka vysvětlovala česky. Doteď si např. nejsem jistý, co znamená "podsadit pánev". No, prostě mi tak lekce v angličtině moc nevyhovovala, protože jsem si fakt nebyl jistý, jestli to celé dělám správně. Takže jsem pak doufal, že příště už nepřijdou, aby to mohlo být česky. Že třeba onemocní nebo tak.

Týden a něco na to jsem onemocněl já.

NÁHODA? NEMYSLĺM SI.

Může za to karma, jak jinak.

Abych vám svůj zážitek z lekcí přiblížil trochu srozumitelněji, názorně vám popíšu dva hlasy, které se ve mně praly. První jsem já, moje normální ego. Ten Druhý je moje ironické já, kterémá potřebu všechno sarkasticky komentovat. Hlavně mě teda. Prostě cokoliv ta sympatická s(v)lečna řekla, moje druhé já to automaticky převrátilo do něčeho trochu jiného, než chudák zamýšlela. Proto ta touha se občas rozchechtat.

Takže např. lekce začala a já si řekl, že je to fajn, že se konečně pořádně protáhnu a třeba si trochu i zamedituju.

Ten Druhý: Nekecej, nejdřív sis prolustroval cvičitelky na netu a přihlásil ses až potom, co jsi zjistil, že tenhle kurz vede mladá sexy kočenka.

Jak jsem říkal, první lekce byla v angličtině. Cviky to nebyly těžké, bylo to fakt víceméně jenom lehké protahování, i když prostor pro nějakou tu bolest tam byl, to když jsme dělali víceméně střechu. To mě pak docela bolely ramena, protože jsem v tom byli asi tři minuty. Ale byla to všechno víceméně pohoda.

Sranda pak byla hlavně na druhé lekci. Byl jsem na ní, jak jsem psal prve, téměř po měsíci a hned jsem koukal, jestli tam neuvidím ty dva cizince, ale nikde tam nebyli. Hned jsem se začal radovat, ale pak vyšlo najevo, že jedna z těch účastnic je opět cizojazyčná. Tentokrát ale cvičitelka řekla, že bude mluvit nejdřív česky, a pak to teprve vysvětlí anglicky, takže jsem měl konečně instrukce v češtině.

Upřímně, jakmile začala mluvit, přál jsem si, aby mluvila anglicky.

Ty výrazy. "Ramínka dejte co nejvíc dolů."

"Zpevněte bříško."

"Ruce co nejdál od oušek."

Bohové, já měl fakt co dělat, abych se tam nezačal smát. Vzpomněl jsem si na čtvrtou třídu základní školy a jednoho našeho hokejového trenéra (ano, Mečoun hrál hokej), který na nás jednou křičel: "CO JSTE TAM NA SOBĚ NALEPENĺ JAK BUZERANTI, ROZTÁHNĚTE SE PO CELÝ LAJNĚ." No a nakonec jsem skončil tady, kde máme bezpečný prostor, máme se cítit v bezpečí, protože jsme tam všichni ze stejného důvodu a máme dát hlavičku na stranu.

Samozřejmě tam hrála relaxační hudba, což mě upřímně taky trochu pobavilo, protože jsem prostě zvyklej cvičit u trochu něčeho jiného. Mám chuť tam příště vzít nějaký svůj lehký mixík...

3:40 HHEEEEROOOOOOOOOOOEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEESSS

Hned na začátku jsme si měli sednout do nějaké pohodlné pozice, zavřít oči a představit si svoje tělo jakobychom se na něj dívali shora. A všechno, co nějak bolelo, ať už fyzicky nebo psychicky, si představit jako červené body na našem těle.
Ten Druhý: Ty vole, tak to by ses někde mohl nechat zaměstnat jako maják...

Taky si vzpomínám, jak jsme měli dlouze vydechovat a s tím vydechnout všechno negativní, co na sobě nemáme rádi... co se tam v nás nashromáždilo za celý den. Týden. Měsíc.
Ten Druhý: Roky... desetiletí...  to tady budeš ještě hodně dlouho, než to všechno vydýcháš. Nechceš se zeptat do kolika tady dneska jsou? Nebo ještě líp, jestli by ti nepůjčili klíče, že bys tady pak zamkl, až skončíš?

No, pak jsem se např. dozvěděl že pánev je centrum nemateriální lásky, hlavně ke druhým.
(To už jsem radši ani nekomentoval, pozn. Ten Druhý)

No a zlatý hřeb přišel v momentě, kdy nám rozdala takovou měkkou cihličku, kterou jsme si měli dát pod záda tak, "aby ten horní díl končil v místech, kde si zapínáte podprsenku."
Já: Cože?
Ten Druhý: Že si to máš dát tak, aby ten horní díl končil v místě, kde si zapínáš podprsenku, ty nevíš kde si zapínáš podprsenku nebo co??

Kolem a kolem to jsou velmi zajímavé zážitky a těším se na další lekci. Jenom jsem tak trochu doufal, že se tam budu schopen s někým seznámit (Slyšeli jste jako první na Mečoun TV! JAKO BY TO VŠEM NEBYLO NAPROSTO JASNÝ!. Pozn. TD), ale připadám si tam tak moc mimo, že na to asi jenom tak nenajdu odvahu.

Představoval jsem si to jako ve druhém videu tohoto mého starého článku, ale žádná taková tam bohužel nechodí :(

No jak říkám, je to spíš takový relax po práci. Navíc tam chodím jen jednou týdně, a to by trvalo asi fakt hodně dlouho, než by se ze mě stal nějaký yoga masér...

 Například takový...

K tomu bych asi musel začít zase dělat pravidelně Suzukiho strečink, ale kde na to sakra brát čas, že.

A stejně jsem vždycky cestou domů takovej... uklidněnej. A vždycky se na tu lekci těším. Je to takové smutně meditativně nostalgické... z nějakého důvodu :)

Vystál důlek
Sám před domem snů
Zetkův bend zas válí
Vystál důlek
A nejde mu to na rozum
Proč zůstal sám
Bull Mácha...