"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

damn-girl: Ty jo, na mě někdo cizí čekat před obchodem a ptát se mě, čím jedu, tak mě naprosto viděsí k smrti . Taky jsem neměla ráda, když jsem chodila na brigádu do rockovýho klubu, kde jsem se znala s barmanama a chodili za mnou maníci jako "Co ty tady tak sama? Dáme něco k pití?" Sorry kámo, ale já si od člověka, kterýho vidím poprvé fakt nenechávám objednat pití, ani kdybych u té přípravy celou dobu stála. Naopak mě velmi pobavilo, když jsem tam jednou poposedávala u vstupu a čekala na příchozí a jeden maník si mi z ničeho nic sednul na klín a našpulil pusu. Joo oto mě fakt pobavilo , tomu se vesele směju ještě teď. Nejvíc ale nesnáším dvě hlášky "Co ty tady tak sama." nebo "Tváříš se smutně, stalo se něco? Můžu ti nějak pomoct?" To je chvíle, kdy mě svědí pěst, držím ji v kapse a jen si představuju, jak mu působí bolest mezi očima