"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

walian: Já ti nevím, ale na mě i většina těch, které jsi zařadil do kategorie dobré, působí dost uměle a asi bych na ně nezareagovala.
To s tou ochutnávkou v supermarketu mi přijde ještě celkem fajn, když jsem dělala chvilku v trafice, tak bylo občas taky příjemné si s někým jenom tak poklábosit o tom, jak to jde či nejde, a kdyby se někdo potom třeba na kontakt zeptal, tak by mi to přišlo milé. Ale říct mi někdo, že "Není moc obvyklé vidět dívku číst _______", tak bych mu možná tak odpověděla, že si jako dívka můžu číst co chci, díky za názor, a to pokud bych se vůbec s odpovědí obtěžovala. Stejně tak někdo, kdo by na mě tak nenápadně čekal před supermarketem, by ke mě vzbudil spíš nedůvěru, než potřebu dávat mu číslo.
Za mě se asi prostě zeptat na něco neutrálního (Nevíš, kde je tady... / Neznáš nějakou pěknou kavárnu?/ Nevíš, jak bych se dostal...) a pak na to zkusit navázat hovor a zeptat se na to číslo, nebo jenom jestli by někdy někam nechtěla zajít.