"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

boudicca: Kvituji, jak jsi na to šel pomalu. Párkrát se objevit v její společnosti, navázat neutrální konverzaci a až pak se teprve ptát na randění. Opravdu to moc oceňuji, právě protože většina mužů to nedělá. Pozvání na rande od někoho cizího dostávám často, až příliš často. Málokdy jsou kluci milí jako ty, většinou je to spíše jen otravné, když na mě bafnou úplně nečekaně bez jakéhokoliv předešlého, aspoň očního, kontaktu. V MHD, když si čtu knihu, v restauraci, kde obědvám s kolegyní (jop, přímo uprostřed jídla). Dost často se stává, že jasné odmítnutí a popřání pěkného dne nechápou a mají potřebu mě dále dotazovat. Takže jo, myslím, že způsob, jakým jsi na to šel, byl i pro slečnu velmi milý a moc ti fandím, ať to příště vyjde.

(Ale zase pokud by se nějaká slečna chytla dříve a začala konverzaci sama, tak čapni příležitost a ptej se hnedka! Železo se musí kout, dokud je žhavé, o tom žádná. )