"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

rebarbora: To "o mrtvých jen dobře" mi nikdy tak úplně nešlo, takže u mě se tahle fráze transformovala do "o mrtvých, kteří ti nechybí, mlčet" Přijde mi to totiž jako nehorázná nespravedlnost, že by se mělo truchlit a brečet de facto pro všechny stejně
Jinak já měla na dědy pohřbu horší prožitek, protože jsem ho měla docela ráda, ale nějak jsme si k sobě nenašli cestu, a já pak z proslovů ostatních zjistila, že jsem ho vlastně vůbec neznala Přišlo mi to hrozně líto