"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

hroznetajne: Dost podobnými pocity jsem si prošla na jaře taky. Mému dědovi zemřel bratr. A všechno to truchlení bylo zastřené vzpomínkami na toho člověka. O mrtvých jen v dobrém, že jo. Jenomže to prostě nejde, když všichni okolí věděli, jaký to byl zlý člověk, co všechny vydíral a všem psychicky ubližoval, zesměšňoval snad každého kromě svých oblíbených vnoučat. Po jeho smrti vypluly na povrch všechny jeho špíny, co nadělal kolem sebe. Slzy pozůstalých působily téměř nepatřičně...
Opravdovou lítost v sobě měla snad jen ta oblíbená vnoučata.