"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

iva: No, tenhle stav jsem měla, když mi táta volal, že babička je opravdu mrtvá (jeho sestra čekala, až se táta vrátí z práce a dovalí z Plzně do Prahy, protože proč by ona jela přes půl Prahy, když to může vyřešit brácha. )
Jako - byla to jeho máma, ale neměla nás ráda a my jí taky ne, tak co jsem měla říct?!
Nějak mi přijde lepší (jo, vím, že to zní divně) když ti umře někdo, koho jsi měl rád. Protože pak můžeš upřímně truchlit.
Až umřu, chci aby to bylo lidem líto. Lepší než aby se pouštěli do oslavných tanečků