"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

rebarbora: Jestli tě to potěší, tak mě tenhle strach taky občas popadne Ale žádné řešení mě taky nenapadlo, jen se stejně jako ty snažím být víc s našima a vůbec s lidma, který mám ráda (někdy jsem hrozný jezevec a nejradši bych nikam nevylezla, ale co se takhle snažím, vedu i nějaký ten společenský život, a ve výsledku je to fajn, protože mě to pokaždé hrozně pozitivně nakopne ), a taky se snažím být na ně milejší, přestože mě někdy pěkně štvou (ti rodičové, kamarádi ne), neb mi stejně jako tobě dochází, že tady nebudou věčně
Jo a to jsem říkala, že teď chodím každé ráno do práce kolem pohřebního ústavu?