"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

františka: Hmm... Smutek po někom má trvat krátce, člověk muž i ženCká se má vzmužit a strojově, úhledně a v pohodě a v hygge žít že jenže ono to tak v realitě není.
Tím, co napíšu teď, neodmítám to, co jsem napsala minule, fakt myslím, že se k soukromému víceméně vyrovnání dojde, několikrát, život není rovinka. A řekla bych, že se ke klidu a vyrovnání dá dojít ne skrz potlačování smutku, ale spíš přes pořádný a opakovaný pláč. Pokud jde plakat, což taky nejde pokaždé... ale teď, v těchhle dnech, tohle k slzám je https://www.youtube.com/watch?v=RSGJU8KESuQ&list=RDlNEG5qaflnU&index=22
Možná se pláčem a časem zmírní i ten veliký strach o blízké.

Hele, a co když to je tohle, to vyplněné proroctví, ne nabourání zeměkoule nebo co to mělo být, ale nabourání našich dušiček? Vyrovnat se musí každej sám, ale nejsme v tom sami