"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

iva: Kdybys věděl, jak tě chápu a jak ti rozumím! Strach ze smrti blízkých mě taky drží. Od té doby, co mám cácorky je to ještě horší. Šílená je ta bezmoc a definitiva. Bylo tu - není tu a ty se s tím srovnej.
Když ještě manžel dělal u nás, mívala jsem strach, že mi jednou u dveří zazvoní náš nejvrchnější se špatnou zprávou. A dost morbidně jsem si v duchu přehrávala tu scénu a moje vlastní reakce. Magor prostě
Onehdá jsme s holčičkama řešili strach o blízké (měly pocit, že je děsně prudíme různými varováními) a Choť jim suše oznámil, že on má o mě strach každou šichtu. To jsme byly překvapené všechny, já zejména proto, že něco takovýho řekl nahlas.

Jo, nemůcky a ztráta chlebíčků, ty dokážou s psychikou zamávat. Pusť si nějakou nenáročnou komedii a bude líp.
Všichni jednou umřem a jestli můžu něco ovlivnit, tak se pokusím, aby můj odchod lidi nepotěšil, ale aby se jim nezhroutil svět!