Muzikoterapie (nejen) z devadesátek

V prvé řadě bych chtěl poděkovat všem, kdo mě v předchozím článku (m)orálně podpořili - moc si toho vážím a děkuju :) To víte, s takovými věcmi se moc lidem nesvěřuju, takže zatímco kolegové si můžou myslet, že jsem prostě asociál, aspoň vy znáte celé pozadí toho příběhu :)

Teda ne že by se něco nějak změnilo, jenom se mi v poslední době podařilo narazit na tři písničky, které ve mně vzbuzují vzpomínky na staré dobré časy, resp. devadesátky. A já jsem tak hodný, že se s nimi s vámi podělím! :D

Hudba mi pomáhá. Docela dost. Hlavně ta, u které můžete vzpomínat na staré dobré časy, které třeba nebyly tak dobré, ale vám se dobré zdají, protože pracuje selektivní paměť. A hlavně - vy už teď víte, jak to tehdy dopadlo, což jste tehdy pochopitelně vědět nemohli. Když to dopadlo dobře, bylo to v pořádku, když ne, už je to tak dávno, že to berete jako součást historie a třeba vás to ani tolik nevzrušuje.

To se dá samozřejmě vzáthnout i na přítomnost, takže jsem fakt zvědavý, jestli i na TUHLE dobu budu někdy za 10 let vzpomínat jako na dobu, kdy to bylo děsně fajn. Až budu mít třeba na krku dítě, manželku, hypotéku... dobře, nezabředávejme do sci-fi :D

Zkrátka se snažím říct, že nostalgie je svinstvo a staré dobré časy jsou dost často iluze a člověk by se měl snažit udělat si staré dobré časy teď a tady.

Ne vždy se to podaří. Ono se to spíš dost často nepodaří. Proto asi člověk utíká do té minulosti.

Ale stojí za to si to uvědomit...

Mimochodem, když je mi blbě, tak píšu. A myslím, že asi pomalu dopíšu toho Hrdinu :D