rebarbora: Hm, mě osobně vzpomínání na minulost spíš rozesmutňuje a většinou to skončí solidní depkou, protože „tenkrát to bylo tak fajn a už se to nikdy nevrátí“ Raději se proto snažím na minulost pohlížet tak, že jsem vděčná za všechno to dobré, co mě potkalo, a vyhlížím radostnou budoucnost
PS: Já bych to viděla asi takhle: za +/- 10 let budeš takový ten vzorný tatík, co si libuje ve šťastné rodince, vaří večeře své sexy manželce, hrdě vozí děti do školky a předčítá jim před spaním, o víkendech svědomitě vylepšuje rodinné hnízdo na hypotéku a seká trávník, přičemž si sem tam vzpomeneš na svoje „temné období“, kdy jsi bydlel v Praze v podnájmu a byl děsně osamělej, ale budeš to moct přejít spokojeným povzdechnutím, protože už to je všechno dávno minulostí