"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

rebarbora: Haha, Mečoun je nejhustší abstinent, přestal pít už v osmi
No, já jsem na tom podobně - není to náhoda, že je nás tu na blozích tolik nealkoholiků a tichých introvertů...?
Jinak jsem kdysi dávno (před pár lety ) měla takové experimentální období, kdy jsem chtěla zkusit, jaký je to pocit opravdu se opít, ale nějak se mi to z těch ovocnej koktejlů (jiný alkohol mi v podstatě nechutná, jen ten, který je dobře maskovaný ) úplně nepovedlo, nebo jsem pořád při smyslech a vědomí i s alkoholem v krvi Prostě žádný vokno nebo ztřeštěnosti a ztráta sebekontroly se nekonaly, jen se mi cestou domů od autobusu trochu houpal svět (a to mi někdy dělá, i když se mi zašprajcuje krční páteř ), takže to vlastně nestálo za to, protože játra má člověk jen jedny, že Každopádně v tom oficiálně nejbouřlivějším období jsem měla kvůli mononukleóze alkohol zakázaný - že by to byla příčina mého budoucího abstinování?