Zlomenymec | Proč jsem téměř abstinent

Rozhoduju se, jestli tento článek bude zaheslovaný nebo ne. Hm. Asi se uvidí na konci. Nechte se překvapit! :D

Na začátek vysvětlím, proč jsem téměř abstinent. To máte tak - abstinent je dle definice člověk, který po dobu minimálně 2 let nepožil žádný alkohol. A to já nejsem 8-)

Tak na příklad na Silvestra jsem vypil půlku takové té sladké vodečky, jak ji pijou náctileté holky 8-) A předtím, předtím jsem na Halloween měl asi dva drinky! Takže žádný abstinent, těžkej kalič jsem! :D

No dobře, nikdy jsem neměl k alkoholu moc vřelý vztah. Teda vlastně jednu dobu jo - to mi mohlo být tak 8? No prostě chodil jsem do 2.-.3. třídy a nějak mi zachutnalo pivo. Máma to vyprávěla strejdovi, který se tomu jenom smál a říkal, že to je dobrý. Pak jsme byli u nich na návštěvě, kde jsem vyžahl na ex dvojku piva a strejda z toho byl poněkud vyvedený z míry.

Maminka: Vždyť jsem ti říkala, že má rád pivo!
Strejda: No ale.. ale... ale... TOLIK??

Nemyslete si ale, že by mě maminka nechala chlemtat pivo od rána do večera, to fakt ne :D Ale občas jsem si prostě někde cucl. Pak mi ale trenér (chodil jsem tou dobou na hokej 8-)) řekl, že bych pít neměl vůbec, tak jsem toho nechal :(

Platí vůbec ještě ono klasické "manžel je v hospodě a žena je doma a stará se o děti"?
(Krysař - Opilecká)

Takto to víceméně bylo do mých 14. Zatímco někteří spolužáci už vesele pili a kouřili, já, jako vzorný žák a syn, jsem se těmto věcem vyhýbal jako čert kříži. Vzpomínám si, jak jsme asi v 8. třídě byli na exkurzi v místní vodárně a o pauze jsme šli někam stranou do křoví, kde si půlka naší skupiny zapálila. To jsem na ně čuměl, kolik z nich kouří :D

Co se týče mých rodičů, ti oba pili a kouřili.

A pak přišly Vánoce tuším roku 2003, mně bylo 14 a manželství mých rodičů bylo už nějakou dobu docela na štíru. Na Štědrý den (!!) ale táta upíjel slivovičku už od rána a došlo to tak daleko, že jsme před ním (já, brácha, mamka) po večeři skončili zamčení v pokoji. Nebyla to kdovíjaká scéna, ani ne násilná, ale rozhodně to nebyl příjemný zážitek. Druhý den táta nechal na lince stručný omluvný lístek a odstěhoval se na ubytovnu, čímž oficiálně začalo rozvodové řízení (pak jsme se s tátou vídali v pohodě, ale o tom Štědrém dnu jsem s ním nikdy nemluvil).

No a to je vlastně celé :D Já jsem si toho dne 24.12.2003 umínil, že se nikdy vyloženě neopiju, protože alkohol má ten nepříjemný zvyk odstraňovat zábrany, že.
Což občas není na škodu, když normálně něco slavíte nebo tak, nebo když potřebujete trochu na kuráž (jakože na flirtování s tamtou pěknou drobnou blondýnkou) atd.

Není to fajn, když to přeženete a máte v sobě něco, co chcete nějak hodně moc řešit.
Nebo když jste pak agresivní.
Nebo když pak neberete dámské ne jako odpověď.
Nebo když pak nasednete do auta s tím, že jste přece úplně v pohodě ne vole debile vole.

A tak dál a dál a ještě dál.

Ve skutečnosti vám kecám a každý pátek a sobotu jsem naloženej v lihu a zpívám tyhle písničky :)
(Alkehol - Piju jako duha)

Snažím se moc neodsuzovat pití alkoholu jako takové, když se to dělá s mírou, tak na tom není nic moc špatného. Jenomže já za to prostě nemůžu, ale opilí lidé, nebo lidé v náladě, mi prostě většinou přijdou hrozně otravní :D To teda hrozně hrozně hrozně záleží na tom, s kým a kde jsem. Když jsem tam s lidmi, které znám, které mám rád, před kterými se nestydím, tak je to naprosto v pohodě - ano, k takovým akcím začalo často docházet relativně nedávno (před několika lety :D).

Ale když jsem někde víceméně z donucení, když se před těmi lidmi stydím, když tam je nějaká pěkná kočenka, na kterou jsem si dělal zálusk, jenže ona tam je se svým přítelem... no, pijte si pak alkohol, když jste si vědomi, co všechno v sobě dusíte a co všechno byste pak s tou kočenkou (potažmo jejím přítelem) třeba chtěli řešit :D

Někteří lidé mají za to, že alkohol udělá z člověka toho, jaký opravdu je, zbaví ho těch zábran a tak se ukáže, jaký kdo opravdu je. Já nevím, ale já s tím moc nesouhlasím, mám tyhle svoje zábrany docela rád, jsou mojí součástí a když nechci, aby mou součástí byly (jako například stud před opačným pohlavím), tak se jich sakra musím zbavit jinak než chlastem.

A krom toho, jak se říká, bavit se člověk může i bez alkoholu (já teda určitě :D).

Ale abyste si nemysleli, že jsem nějaký suchar a asketa - tak to moje předsevzetí znělo, že se vyloženě neopiju tak, abych o sobě nevěděl nebo vyváděl nějaké kraviny. Což se mi teda daří, ale nebrání mi to si sem tam něčeho cucnout - jako těch dvou drinků na Halloweenu a tak.

(Tři sestry - Modlitba pro partu)

A přesto je právě většina akcí (na kterých jsou lidé, kteří toto o mně neví) z tohoho důvodu docela otravných. Už  jsem to tu někdy zmiňoval, ale zopakuju to - připomíná mi to ty vtipy na vegetariány a vegany.
Jak poznáte, že je někdo vegan?
Jednoduše. On vám to řekne. Nebojte se, určitě vám to řekne.

Prostě stejně tak, jak jsou vegani (někteří!) otravní se svým veganstvím, jsou někteří (většina!) lidí otravných se svým pitím. "Ty vůbec nepiješ!" "Nechceš tohle?" "Proč nepiješ??" "Tebe to tady nebaví??"

Já nevím, ale ti V+V si dokázali vydobýt určitou pozici ve společnosti, nějakou "autoritu", takže myslím, že už se jim moc nestává to, že přijdou někam do hospody nebo na oslavu a někdo jim tam nutí NAPROSTO VÝBORNÝ kuřecí steak, nebo tak něco (samozřejmě to záleží vždy na lidech).

Tuhle pozici my, téměř abstinenti i praví abstinenti, ještě nemáme. A těžko na tom něco měnit ve státě (světě?), kde pivo teče doslova proudem a oslava naprosto čehokoliv se bez alkoholu prostě neobejde (snad jen dětských oslav, ale i tam jsou dospělí rodiče, že). To mě na tom trochu děsí, jak se alkohol stal kulturní součástí a nikomu už to prostě není divný...

Nebo jsem tady divnej já, těžko říct :D

(Kabát - Žízeň)