"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

atraktivnistrasilka: A já se tak těšila na zážitky z párty

Tak to jsem asi vážně divná. Všichni takový "full-of-meaning" sny, a mně se zdá o tom, jak jdu do školy pěšky, se spolužákem XY, spolužákem, co jednou chodil po třídě, a od lavice k lavici vyprávěl, jak jeho máma přejela jejich poslední kočku. A šli jsme po dálnici. Tak jako nevím, no.

Líbí se mi ta myšlenka rovnováhy. Udělám něco blbýho, odčiní se to. A já tak trochu na ty boží mlejny věřím, mám to odzkoušeno na sobě samé. Nebo si to jen představuju? Nevím. Se uvidí, až mě klepne

PS: „...z doby, kdy byl ještě příčetný“ - dostalo mě, a je to pravda