"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

cayenne®blbne.cz: Do klubu si lidi nechodí povídat, to je přece jasné. A hlasitá hudba (plus velmi sporé osvětlení) pomáhá bořit hranice. A dostávat se jiným lidem víc k tělu. Doslova.

Moje poslední návštěva klubu (kde jsem tehdy byla nezadaná a jako doprovod dalších dvou nezadaných kamarádek) skončila tak, že jsem vytáhla papír a začala hloubat nad tím, jak v CQL sestavit dotaz pro korpusový výzkum, který jsem potřebovala jako podklad pro psaní BP. Hudbu se mi podařilo odizolovat (vzhledem k její "kvalitě" mi ani nevadilo, že ji ignoruji, o nic přece nepřicházím) a zároveň fungovala jako fajn bariéra před okolím, protože se nikdo neodvážil přijít mě oslovit. Stejně bych ho neslyšela, že jo.
A jak to všechno dopadlo? CQL dotaz jsem sestavila, stejně jako přibližnou osnovu celé práce. A zbylou hodinu do půlnoci (než jsme se my tři Popelky musely vrátit domů) jsem trávila procházkou po Staromáku. V zimě, v 11 v noci. Úplné prázdno. Spousta světel. Mrazivý vzduch. Prostě paráda. Nejlepší část večera!