Mečoun v klubu

Ano, ten dlouho slibovaný článek je zde! Chtěl jsem ho původně napsat už ve středu, ale přepadla mě taková nechuť cokoliv dělat, že to až hezký nebylo :D O tom si možná napíšeme jindy - nebo asi ne, protože je to víceméně pořád to samé :D

Abyste byli v obraze. Ti z vás, kdo mě takhle blogísQově znají, ví, že já a pařby, to dává tolik smyslu jako svíčková s okurkovým salátem. Takže proč jsem tam šel?
No, už jsem trochu předeslal, že to bylo hlavně kvůli tomu, že jsem trochu doufal, že bych tam našel nějakou pěknou mladou hezkou milou nezadanou knihomolku :D

Druhý důvod byl ten, že jsem si řekl, že jsem na diskotéce byl v době, kdy mi bylo 14 a právě frčel tenhle flák:

Takže abych si mohl odškrtnout další položku z mého imaginárního seznamu "Co chci stihnout předtím než umřu", vydal jsem se na Halloweenskou party do jednoho údajně velmi známého pražského klubu (já o něm pochopitelně předtím nikdy neslyšel :D)

Po zaplacení docela mastného vstupného (teda podle mě, co já vím kolik se tak normálně platí za vstup do klubů :D) mě zarazila tělesná prohlídka od zdvořilých sekuriťáků. Takže jsem musel vyndat pouzdro na brýle, co jsem měl v kapse a ukázat, že tam fakt nemám nic nebezpečného :D

No, co vám budu povídat, parket byl velký, u něj asi pět dýdžejů, výzdoba byla pěkná, lidi pomalu začínali chodit, kostýmy měli někteří fakt vymakané... jenom ty knihomolky jaksi nikde, což se možná dalo čekat :D No, rád bych tu vypíchl několik hlavních poznatků, které jsem si z celé té návštěvy odnesl:

1) Hlasitá hudba

Já vím, já vím. V klubu má hrát hudba. Nahlas. HODNĚ nahlas. Jenomže ono je nahlas a NAHLAS. Ten rozdíl spočívá v tom, že když je hudba nahlas, je to fajn a pokud nejste na parketu, můžete s lidmi normálně mluvit bez toho, abyste museli vyloženě ječet - a ani pak není jisté, zda vás ten druhý slyší. Tu hudbu jsem de facto nevnímal ušima, ale cítil ji celým tělem - a to vibrování kostí a vnitřností fakt nebylo nic příjemného.

2) Hrozná hudba

U hudby ještě zůstanu. Protože to, co tam hráli, to bylo něco... no... vzpomínáte si na tuhle písničku? Jak ji kdysi hrálo každé rádio? Tu její popularitu jsem nechápal tehdy a nechápu ji ani teď. Tedy chápu ji u lidí v klubu, kteří jsou opilí/zfetovaní/obojí a chtějí tančit na jednoduché opakující se rytmy. Ale mimo ně...

Ano, tak něco takového tam hrálo. Jenom to bylo rychlejší, tanečnější a občas do toho hodili nějaký remix známé písničky, např. Faded. Na to, že tam bylo těch dýdžejů pět, se moc nepředvedli. Ale asi budu jediný návštěvník, který by si na tu hudbu stěžoval, ostatním se nepochybně líbila :D

3) Faceboocačky

Tohle mě docela zarazilo, protože nedaleko mě seděly dvě slečny v krásných červených šatech, namalované, vyšňořené, byly očividně samy a... celý večer nedělaly nic jiného, než že sjížděly facebook a vybíraly, na kterým selfíčku jim to nejvíc sluší. Nekecám. Neviděl jsem je, že by se z té židle zvedly a šly si něco dát nebo si zatancovat nebo si nedejbože povídat. Fakt v jenom kuse byly na FB, byly tak blízko mě, že jsem jim v podstatě čuměl na zeď. Tohle mi prostě přijde... divný :D A rád bych využil této příležitosti a zmínil, jak moc jsem rád, že nemám chytrý telefon a ještě pořád jsem občas offline.

4) Kameramani

Tohle znáte ze všech akcí. Co chytrý telefon, to kamera. Takže když se někde děje něco zajímavého, šup to natočit a fláknout s tím na FakeBook, minimálně 15 lajků je zaručených. To mi taky vadilo... no, vadilo. Je to prostě taky divný, když se na pódiu odehrává nějaká zajímavá šou (např. tancují polonahé modelky nebo je tam týpek ve fakt hustým robokostýmu) a v tu ránu se zvedne les mobilů. Mám pocit, že lidé si už pomalu neumí žádnou takovou šou v reálu vychutnat. Rozhodně ne vlastníma očima, takříkajíc zažít to na vlastní kůži. K čemu je vám video, na které se stejně v životě nepodíváte a navíc celou tu šou propásnete?

5) Opilí lidé

S opilíma lidma je vždycky zábava, co si budeme povídat. Teda pokud vedle nějakých pařmenů nebydlíte a nepotřebujete se na druhý den pořádně vyspat. Nebo pokud se nemotají po parketě s pitím. To není moc příjemné. Když tancujete - nebo v mém případě, když se pokoušíte tancovat - tak to, že musíte pořád koukat kolem a uhýbat idiotovi s plným drinkem, vám trochu komplikuje situaci.
Anebo bitky. Zlaté pravidlo bitek v klubu je - nervěte se. Sekuriťáci vám rozbijou hubu. A pokud se do takové bitky nějak zapletete, klidtě se sekuriťákům z cesty, jinak vám rozbijou hubu. A když se teda něco semele a vy se k tomu nachomýtnete, tak vždycky buďte zticha, jinak ano, hrozí riziko, že vám rozbijou hubu. Zlaté sekuriťácké pravidlo zní "Rozbij hubu tomu prvnímu, co se ozve." To většinou bývá alfa samec, vůdce smečky, takže když ho rozbombíte, ostatní si už většinou dobře rozmyslí, jestli budou dělat bordel. Takže když budete svědkem bitky a vlítnou tam sekuriťáci s "Co se to tu děje??" buďte zticha a kdyžtak maximálně ukažte prstem.
K nám do gymu chodí spoustu vyhazovačů, takže mám tyhle historky z první ruky :D Pochopitelně vždy záleží na úrovni klubu a dotyčném sekuriťákovi, ale věřte, že když budete zticha, nikdy tím nic nezkazíte.
Na takových akcích se ale vždycky najde někdo, kdo dělá bordel nebo si chce něco dokazovat, a ten večer nebyl výjimkou. Já byl svědkem pár opileckých ran jednoho potížisty (tekla krev) a udivilo mě, jak rychle se tam sekuriťáci objevili. Bezpečnost tam měli fakt pořešenou. Stačil jim jeden pohled v tom davu a už jim bylo jasné, kdo tam dělal bordel - a už ho měli a vedli ho ven. Později si tam spolu dva sekuriťáci o tom povídali, ale kvůli té dementní hudbě jsem neslyšel, jak to nakonec s tím potížistou dopadlo.

6) Tancování

Těmi bitkami jsem se od toho snažil odvrátit pozornost, ale vám by to stejně neuniklo, takže nemá smysl nic zapírat. Ano, Mečoun šel na parket "tancovat".

Tancující Mečoun, ilustrační gif
 

Já tancování nesnáším. Hlavně takové tancování v klubech. Jak se to dělá? Nikdy mě to nikdo neučil. Připadám si vždycky nesvůj. Co nesvůj, připadám si jako idiot. Kdyby to byl nějaký společenský tanec, je to něco jiného - tam jsou přesně dány kroky. Ale tady? Freestyle? Boha jeho. Fakt je mi to vždycky hrozně nepříjemné a jen ty dva drinky způsobily, že jsem byl ochotný na ten parket vlézt. Nakonec jsem tam prostě skákal s rukama nad hlavou do rytmu té hudby. A musím říct, že když jsem se podíval na ty opilecké kreace, ten můj tanec (styl "Kdo neskáče, není Čech") tam nebyl úplně nejhorší.

7) Čekání na baru

Systém čekání na baru jsem nějak nepochopil. Ta fronta totiž byla víceméně jenom orientační záležitost, protože si barmani očividně vybírali další zákazníky podle nějakého mně neznámého systému (asi podle sympatičnosti nebo nevím). Protože jenom tak si můžu vysvětlit, že jsem na baru čekal půl hodiny jako idiot, házel na barmany významné pohledy a provokativně na ně šustil bankovkami.

Je to tak! Jsem jeden z nejlepších tanečníků v disko!

Závěrem

Kolem a kolem, bylo to fajn. Víceméně to samé, co jsem od takové akce očekával (bože, to zní hrozně... hrozně... hrozně! Ale když já na takové akce fakt moc nejsem! Nemůžu za to!) Jen mě mrzí, že jsem tam nenarazil na žádnou takovou tu knihomolku, jak jsem ji prve popisoval. Nějaké pěkné s(v)lečny tam byly, tancovaly tam samy, ale copak člověk ví, jestli k nim může jenom tak zničehonic přitancovat? Nebude to trapný? Nebudu je otravovat? Bohůmžel jsem nebyl dost opilý na to, abych to zjišťoval. Možná příště.
Příště cca za rok, protože moje pařmenovské touhy se nasytí fakt lehce :D

P.S.: Jít pařit v den, kdy se čas mění na zimní, má něco do sebe, ta hodina spánku navíc se pak fakt hodila :D