"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

imperatrice: V určité části jsem našla podobnost se svou současnou situací, kdy jsem se rozhodla zavraždit část sebe - tu disco-tanečnici. Dalo mi to svobodu, hlavně teda vnitřní. Už si nedělám takový starosti s tim, když se rozhodnu na trénink vysrat nebo když mi něco nejde. A ať si o mně myslí trenérka i ostatní co chtějí, za měsíc je uvidím naposled, je to jedno. Taky už nemám snahu si s nima nějak zvlášť rozumět, už nebudu plejtvat energií na zařazení se mezi lidi, který mi nesedí. Prostě když už chci tu tanečnici nechat umřít, proč se nechat omezovat běžným tréninkovým životem? V duchu jsem vyfakovala trenérku, některý spolutanečnice a na tréninky docházím jak na nějaký cvičení. Prostě si tam jdu zacvičit. Dřív jsem kvůli celý týhle záležitosti třeba i nespala, stres furt jak prase... No vidíš a stačilo naplánovat "sebevraždu" a je to pryč. Teda skoro, protože stoprocentní flegmatik ze mě asi nikdy nebude.