Mečoun nosí Pradu

Myslím že už jsem se tu zmiňoval o tom, že si nerad nakupuju oblečení a boty. Moje nakupování vypadá tak, že popadnu první věc, která se mi líbí, ve které je mi jakž takž dobře a která je cenově přijatelná, tu zaplatím a hledím z toho obchodu co nejrychleji vypadnout.

Tak dneska taková situace po delší době zase nastala, jenže mnohem horší. Musel jsem si totiž koupit nový společenský oblek.

To je velmi, VELMI nešťastná událost hned z několika důvodů:

1) Většinou - a dnešek nebyl výjimkou - k tomu prostě potřebuju mamku, aby mi poradila co mi pasuje, zkrátka poskytla odborný dohled. A nakupování s maminkou, to je vždycky zážitek.

2) Vždycky k tomu potřebuju ještě odbornější dohled prodavačky, protože ta by měla vědět, co a jak se nosí. Já to prostě nevím a vždycky mě ty etiketové návody zmatou - někdo tvrdí to, druhý zase ono (např. délka saka a takové věci). A vždycky je tu pochopitelně riziko, že vám prodavačka řekne, jak vám to náramně sluší a pasuje vám to jenom proto, aby měla tržbu.

3) Saka nejsou moc levná záležitost.

Jinými slovy, NESNÁŠÍM TO. Nesnáším když se musím v něčem vystavovat mamce a prodavačce (a dneska ještě otčímovi) a ptát se na jejich názor, asi 80x se převlékat a zkoušet pořád nové a nové věci. Pro mě je nákup takových věcí víc stresující než návštěva zubaře! Navíc když já do toho v podstatě nemám co mluvit, většinou vybírá mamka a prodavačka. Dneska v tom obchodě byl taky postarší pár a pán to měl, co jsem tak koukal, obdobně - všechno mluvení zajišťovala manželka (co mu jde, co mu nepasuje atd.) a prodavačka přitakávala. Pán tam jenom tak nejistě postával a přikyvoval. V tu chvíli jsem s ním cítil opravdu hlubokou sounáležitost.

No, nakonec jsem teda něco vhodného vybral (i s botama se špičkou, připadal jsem si v tom jako klaun, ale prý se to dneska nosí) a je mi naprosto FUK, k jaké příležitosti se ta barva hodí, já sakra nemám tolik peněz na to, abych si kupoval oblek na plesy - na které stejně nechodím, naposledy jsem byl v roce 2008 na maturitním - další na pohovory do práce, na státnice, obhajobu a na jiné formální události jako svatba nebo pohřeb. Jeden oblek to prostě musí zastat (a navíc mám ještě ty dva staré, ale ty jsou fakt... staré).

Mimochodem, dává se třeba prodavačkám v takových módních obchodech spropitné?? Nad tím jsem při placení velmi usilovně přemýšlel a nakonec jsem dospěl k závěru, že asi ne - co kdyby jí to urazilo? Jakože je de facto módní poradkyně, ne nějaká hosteska nebo tak. Jak se v tom má krucinál člověk vyznat ??

Já mám rád levné oblečení, takové, ve kterém se cítím dobře a nemusím se bát (jako dneska cestou domů), že mi ho nějaké rozjívené dítě se zmrzlinou pokecá a tak. A vůbec, nesnáším situace, ve kterách je oblek potřeba, protože to jsou vždycky buď hrozně formální situace, nebo hrozně stresující situace (státnice, obhajoba diplomky).
Ani jedna z těch situací není vůbec příjemná. Navíc se v tom vždycky cítím hrozně nervózně, nedokážu se v tom přirozeně pohybovat a vůbec! Nejsem žádnej Kristián Šedý!

No, tak jsem si krásně postěžoval a cítím se mnohem líp :D