Aaaaaaau

Bolí mě celej Mečoun, jak v psychickém, tak fyzickém světle slova smyslu :D

Chjo. Zase jsem dneska nic moc neudělal (do školy). Začínám si myslet, že nejhorší pro mou psychiku nejsou pondělky, ale neděle. Pondělí mě aspoň psychicky vystresuje k nějakému produktivnímu výkonu. Neděle mě vystresuje jenom k nečinnosti :(

Abyste byly v obraze proč jsem v řiti psychicky - když pominu klasický stres ze školy, tak jsem byl včera se Stařešinama ve městě. Nakupovat. Věci. Spolu se psem. Pes byl v tašce (sportovní, ve které je, aby s náma mohl chodit po obchodech - je středně velký / menší). A mamka ho tuze ráda fotí, resp. nechává se s ním fotit.
Krátce a jednoduše, Homolkovi hadr.

Pes pochopitelně při focení nespolupracuje, a to do té míry, že když uvidí foťák, téměř automaticky odvrací hlavu na opačnou stranu. Takže abyste si to dokázali představit, cca 40x (nepřeháním) nastala v obchodech/na parkovišti/kdekoliv jinde před lidma/ situace, kdy se mamka rozhodla psíka v tašce vyfotit, ten nespolupracoval, takže na něj mamka volala jménem, volala na něj jménem, pes nereagoval, mamka ne něj volala jménem,  volala na něj jménem, pes nereagoval, volala na něj jménem, pes nereagoval, volala na něj jménem, pes nereagoval, volala na něj jménem, pes nereagoval, volala na něj jménem, pes nereagoval.
Tak takhle asi tolikrát, až do doby, kdy se vyfotilo 101 fotek (nekecám).
A celé to byl vlastně MŮJ nápad - vzít psa a foťák :( :( :( Větší blbost už jsem dlouho neudělal.

No zkrátka a dobře, takový hezký výlet po nákupech mě stál velmi, opravdu velmi psychických sil.

Co se týče fyzické stránky, tak jsem včera dopoledne byl trénovat s pár lidma jeden trénink, který vymýšlel můj šéf, a... au. Zvedal jsem takový výhy (sice s dopomocí, ale stejně), jaký ještě nikdy, takže se to na mně (zvlášť dneska) pořádně podepsalo. Ramena, tricepsy a hlavně, hlavně spodní záda z "mrtvýho tahu", viz

Tahal jsem v poslední sérii nějakých 82kg, přičemž vřdycky předtím jsem jel na pohodu, dejme tomu do 40kg :D No zkrátka a dobře, bolej mě spodní záda takovým způsobem, že se nemůžu zohnout :D Ale dobrý je, že mě bolí SVALY, ne páteř, takže je vidět, že jsem to asi prováděl správně :D Dokonce mě bolej i ruce (jako dlaně a prsty a šlachy na nich) z toho, jak jsem to jenom držel :D

Takže jsem dneska, prostě a jednoduše, neudělal skoro nic. Celý den jsem se na svůj psychický výkon připravoval, a nakonec téměř nic z toho (něco sice jo, ale fakt minimum).
To už by bylo lepší, kdybych si dal dneska jednoduše celý den oraz, ale to mi prostě moje roztěkaná mysl nedovolí.

Chjo, už abych měl tu školu za sebou (vsadím se, že tohle budu jednou číst v době, až budu opět zařazený do pracovního procesu, a budu si zpětně nadávat, proč jsem se ksakru těšil do práce :D)

Můj psychický stav by se dal popsat takto:

"Rozumíte tomu, že je to vaše poslední šance? Pokud se ta střelka pohne jenom o kousíček... vyhodím vás!
Nestresuje vás to, Jane? Jane! Co? Ne? Jste si jistá? Jste si jistá? Jste si jistá? Jste si jistá?
...
Vidíte ten balónek, Jane? Propíchnu ho. Ale neřeknu vám kdy. Necítíte se ve stresu, Jane? Jane? Podívejte!
(JANIN KLID MYSLI)
Je to váš klid mysli! A on vybuchne! Cítíte se ve stresu, Jane? Jane? Jane? Co?
... očividně ne.
Dobrá tedy, Jane. V tento konkrétní okamžik vás nevyhodím!"
(Ten přístroj je rozbitý, proto nic neukazoval, pozn. ZM :D)

No, a takhle tady žiju. Ne že bych měl vyloženě nějaký důvod být ve stresu (zatím!), ale tak znáte to... chjo. Nedokážu se moc na nic soustředit. Nejsem si jistý, jestli jsem v životě na správném místě. Hm. Asi si půjdu lehnout, začínám filozofovat :D

A docela mi pomáhá tohle video: