"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

ter.: Když tak čtu, jak hezky ti to jde, nejspíš si tě naše rodina najme jako levnou pracovní sílu - táta dělá výborný guláš a nějaká ta bábovka z kamen taky není úplně špatná.

Naše hacienda, do které tatínek investoval už nějakých jedenáct/dvanáct let zpátky by potřebovala trochu zobytnět (fujky fuj za to slovo ). Největší akce probíhaly během první dvou let, kdy se do vyhazování bordelu ze studny (které by se téměř dalo přirovnat k vašemu rozebírání zdi - s tím, že my měli ve studně, kromě ne tak zvláštního plechového kýble, třeba kusy stolů nebo hnilé polštáře - co my víme, co se opravdu dělo v předminulém století, že), stavby komína a zpevňování přední, dodnes jediné, obytné místnosti několik desítek tisíc a fůra práce. Pak spadla klec, která nám odtrhla přístup k penězům a lidskému přístupu ze strany toho pána, tatínka našeho tatínka a všechno tam stojí. Máme přístavek na grilování a posezení, rozpadající se stodolu a už pět let rozebranou zadní část chalupy, která vypadá, že každou chvíli spadne, ale zatím (ťuk ťuk) nic, tak snad časem.

Máš malé, bezvýznamné plus, za přirovnání k filmu Rrrrrr! a za zpestření anekdotou a samozřejmě za manuální práci v takovém horku. Držím palce v pokračování, Mečoune.


A trefil ses, šest nových kamarádů opravdu nemám, možná i kvůli tomu pobavenému úšklebku nad obrázkem, který jsi přiložil ke komentáři, děkuju.