"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zo: Jo jo, dědictví je svině, mám ve svém okolí dva případy, kdy se potenciální dědicové rozhádali ještě PŘEDTÍM než dotyčná osoba zemřela, což mi přijde naprosto nepochopitelné.
Prostě se musí psát závěť, aby to bylo jasné, protože pak to dopadá takhle složitě a nepříjemně pro všechny strany (a hlavně pro ty, co s tím nechtějí mít nic společného, nebo v tom třígeneračním domě stejně bydlí, ale starší bratr by ho nejradši měl pro sebe - prodal - a rodina s dvěma dětma si může jít bydlet třeba pod most ).