tlapka: Bude to dobrý! Věřila bych želvě.
A teď si vem, že přímo pracuješ s dětma... nechápu, kdo se mi za co mstí, že mám ve třídě kolečkové židle.
amia: Já bych si hrozně ráda přečetla nějaké tvé články, ale adblocker mi je vždy odpinkne. A mně se TAK nechce zapínat Velkýho bratra
zlomenymec: No vždycky můžeš rozkliknout komentáře a číst článek v tom menším okýnku, což je sice na houby, ale jiné řešení než vypínat AdBlock mě nenapadá
hroznetajne: Náhodou, cvičíš na roli budoucího taťky, vylepšuješ SKILLS, bude se hodit!
Občas si říkám, že je život jako taková parabola (to zní chytře, nechám si to vytetovat). V jednu chvíli mě všechno neskutečně baví a jsem ze všeho nadšená (až mě okolí nenávidí) a zanedlouho bych nejraději ležela v podzemí a čuměla do hlíny, jen aby na mě nikdo nemluvil a nic po mě nikdo nechtěl.
zlomenymec: Prosímtě, nestraš
A není spíš taková metafora? https://youtu.be/KZ7KubM-R4E?t=2m1s (Tahle scénka mě vždycky dostane, citoval jsem ji u maturity a nikdo to neznal a nezasmál se tomu... od té doby nechávám u zkoušek smysl pro humor za dveřmi
)
zo: Tihle malí, podivní lidé jsou strašní. Mám něco podobného doma (sestru) a hlídat to je fakt hrůza. I přes to, že už chodí do školy .
Věřím, že po zkouškovém bude zase líp (kdyby ne, želva to jistí) a držím palce ve zdolávání všech nástrah, co si na tebe škola připraví .
---
zo.pise.cz
zo: Mám takový dojem, že zase začínáš shromažďovat informace (druhá třída ZŠ).
---
zo.pise.cz
zlomenymec: Šmarjápanno, tady se člověk nemůže fakt na nic zeptat Já jen že je rozdíl mezi druhou třídou a třeba devítkou, žejo
zlomenymec: Jo, ale to není nic nového https://www.youtube.com/watch?v=4zLfCnGVeL4
mixx: Začátkem července jedu na dětský tábor jako praktikant, tak mi drž palce, ať to přežiju, už jsem dostala seznam svých ratolestí. A věř, že dvě děti jsou ještě udýchatelné!
---
mixx.pise.cz
mixx: Čistě z materialistických důvodů. No a taky proto, že říct budoucí švagrové "ne", prostě neumím.
---
mixx.pise.cz
cayenne: Já minulý týden dělala 4 zkoušky, takže můj život sestával jen z několika málo činností (spaní, učení, jídlo, učení, propadání depresi). Na nic jiného prostě nebyl čas. Naopak tenhle týden mám jen jeden jediný testék a díky tomu také neodbytný pocit, že NEMÁM CO DĚLAT! Až začnu ve středu večer panikařit, že jsem se dostatečně neučila a že to nedám, taky zkusím plyšákovou terapii