"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

cayenne®blbne.cz: Také jsem se nejdřív zasekla už u té věty na začátku o tom rozchodu nebo umírání s partnerem. Ještě teď jsem nepřestala hledat nějakou třetí možnost, protože tyhle dvě se mi nějak... nelíbí.
Pak jsem se dlouze zamyslela nad tím, jestli existuje něco, co by mi náhodný kolemjdoucí v knihovně mohl říct, a já bych nepředstírala, že neslyším, popřípadě nehleděla, jak se ho co nejdřív zbavit. Taky negativní.
Ale u toho výkřiku "kolik je hodin" jsem se dobře bavila. Skvěle napsáno!
A opět odcházím spát s ulehčením, že nejsem jediný zoufalec pod Sluncem. Díky!