"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

cayenne®blbne.cz: Řekněme, že někdy je život tak na nic a všechno natolik hrozný, že jediný, co můžeš udělat, je se tomu smát. A nebo zpívat karaoke a tancovat, což já bohužel nemůžu v zájmu zachování zdraví mých sousedů
Podobné krize mívám na konci "prázdnin" taky. Teď v zimě jsem se moc flákat nestihla, protože jsem se snažila vnést řád do naší absolutně chaotické fakulty a organizace studia (neúspěšně, samozřejmě, ale nebudu se rozčilovat, budu se smát!). Ale na konci léta to bývají příšerné krize. Zvlášť, když k tomu připočtu, že se vždycky na jaře rozhodnu do zimy zařídit, abych už nebyla sama... I tomuhle se už musím smát. Na druhou stranu škola - to jediné, co nám jde - je přece fajn rozptýlení od trudných myšlenek, ne? (Pokud jako já nepropadáš trudnomyslnosti kvůli tomu, že 90 % povinné četby na příští semestr je ve finštině a snad nikde v ČR se nedá sehnat.)
Strašlivé sny jsou rozhodně nepříjemné, ale já trvám na to, že sladké sny o tom, jak je život perfektní, jsou větší zlo!
Když už nepomůže nic jiného, dá se to v zimě pořád svádět na počasí