"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

lentilka®sdeluje.cz: Někdy kolem puberty - takže v hodně ovlivnitelném věku - jsem zhltla Quo vadis Henryka Sienkiewicze. A to mě přesvědčilo, že to tak skutečně bylo, že je to všechno pravda. Takže jsem asi dva roky koketovala s katolickou mládeží, chodila do katolického kostela a tak. Někdy kolem osmnáctého - devatenáctého roku mě to pustilo, protože to katolické vyznávání víry a upjatost církve mi přestaly dělat dobře. No a pak mi u dveří tak dvakrát do měsíce zvonili Svědkové Jehovovi a ti mi dali pevný základ - církev = sekta, sekta = průser. Ale jako celkově je to složitější a v otázkách víry pořád nemám tak úplně jasno.