Tuhle jsem pospíchal po Praze po celkem rušné ulici. Procházel jsem kolem nějakého nechutně drahého a odpudivě snobsky vypadajícího hotelu a koukal na ty nehorázné ceny v buffé, který v něm byl zabudován.
Když náhle, kde se vzali tu se vzali, dva mladí lidé v oblecích. Nejdřív jsem si myslel, že to jsou nějací cizinci, kteří jsou v tom hotelu ubytovaní a chtějí vědět jak se někam dostanou.
Ale ne, ukázalo se, že to jsou mladíci z nějaké církve (nepochytil jsem z jaké), mluvili se silným přízvukem, ale srozumitelně. Představili se a řekli, že jsou z té a té církve a že dělají misii a průzkum a že z toho pak budou dělat nějakou zkoušku nebo co. A tak mluvili a mluvili a vysvětlovali a já se tak chápavě usmíval a přemýšlel, jestli je mám zarazit hned, nebo až domluví.
A tak ten jeden domluvil a naběhl si chudák, protože se zeptal, jestli se *může* /.... Na to samozřejmě nemohlo následovat nic jiného než: "Nemůžete :)"
Druhý (patrně už byli sehraní a nestalo se jim to poprvé): "A můžu se zeptat proč?"
Nechtěl jsem být hrubý a říct něco jako "zeptat se můžete", tak jsem jim řekl, že to je moje osobní věc a nebavím se o tom s cizími lidmi a co nejpřátelštěji se s nimi rozloučil a šel.
Ta situace mě ale nakopla k sepsání tohoto článku, protože jsem nedávno četl (no, spíš tak zběžně prolistoval) knížku Proč bůh? od Timo/.... Říkal jsem si, že by bylo fajn si přečíst něco i od té "druhé strany" a pokusit se na to podívat z jejich úhlu pohledu. Jenže po několika kapitolách mi došlo, že my dva s autorem společnou řeč jaksi nenajdeme, takže jsem psal věřícímu kamarádovi, který mi ji půjčil, že si ji zase může vzít :D
KŘESŤANSTVÍ. Víra, že komsická židovská zombie, která byla sama sobě otcem, ti může zajistit věčný posmrtný život v oblačném království, pokud teda symbolicky pozřeš jeho maso a krev a telepaticky ho přijmeš jako svého pána, takže bude moct z tvé duše odejmout zlou sílu, která je v lidstvu přítomna, protože ženu, vyrobenou z hlíny, přesvědčil mluvící had, aby snědla jablko z magického stromu.
Mít věřící kamarády (v mém případě tedy hlavně jednoho), kteří nejsou fanatičtí zastánci víry, ale jsou zvyklí přemýšlet a polemizovat a uznat i jiné názory, je podle mě vůbec docela užitečné. Člověk pak pochopí, že to nejsou "tupé ovce", které se nechávají "ovládat strachem" apod. a leckterý ateista by pak možná došel k závěru, že ta "tupá ovce ovládaná strachem" je ve skutečnosti on sám.
Což samozřejmě platí u všech sporů, nejen u víry. K tomu je ale potřeba názory druhého dostatečně znát, takže mám za to, že náboženská výchova ve školách by nebyla od věci - ne aby jim tam vtloukali do hlavy jak je Ježíš super, ale aby se tam seznámili s historií různých náboženství apod. Já sice nejsem teolog, ale troufám si tvrdit, že na ateistu toho vím o křesťanství a židovství docela dost, a to hlavně díky škole.
Protože když té druhé straně nerozumíte, tak je nemůžete ani pořádně pochopit a ani s nimi nemůžete pořádně nesouhlasit, protože nevíte, co to ve skutečnosti zastávají za postoje.
Ale ať se na to dívám jak se na to dívám, ať jsem k názorům teistů otevřený sebevíc, stejně věřící (křesťan) nejsem. Všechny ty zmatky v Bibli, schizofrenní jednání Ježíše (jednou mám milovat nepřítele a nastavovat mu druhou tvář a odpouštět mu, podruhé tam mluví o ohni a meči a o tom, jak určité lidi sejme, nebo jak vypráská obchodníky z chrámu Páně apod.), schizofrenní jednání Boha (Egyptské pohromy, proklínání do 7. kolene, potopa celého světa atd. atd.) ze kterého je najednou v Novém zákoně téměř krotká vovečka, další nesmysly v Bibli (Země je 6 000 let stará, lidé a zvířata byli stvořeni téměř současně, Noemova archa a takový ty provařený věci), vlivy a inspirace předchozími náboženstvími (Ježíš fakt nebyl první, kdo se obětoval a následně stal z mrtvých), hodnoty a přikázání platné tehdejší době (Nepřeneseš milník! jako velmi důležité přikázání :D) a další a další věci mě prostě vedou k závěru, že křesťanství/židovství je výplodem lidí.
Sice skvělých a mnohdy výjimečných lidí, kteří to jistě mysleli dobře, ale stejně - jen lidí. Upírám mu tak veškerou božskost (což je u náboženství celkem zásadní, že), na druhou stranu bych ale nerad sklouzl k lacinému fanatismu Dawkinse a jemu podobných, kteří nejsou schopni uznat byť sebemenší smysl křesťanských rituálů apod., které mají samy o sobě.
(To je ale výhoda křesťanů, kteří tvrdí, že Bibli napsali lidé - zato Korán, ve kterém je taky tuna faktografických nesmyslů, byla prý nadiktována samotným Gabrielem - a to je teda pro superanděla fakt špatná vizitka)
Navíc ti skutečně přemýšloví a otevření křesťané by na ty moje výtky dokázali po svém odpovědět - ne tak, aby mě to dokázalo přesvědčit, že se mýlím, ale stejně. A za to si jich taky vážím :) (knihu Genezis nejde brát jako učebnici o vzniku světa, Ježíš byl přece taky napůl "jenom člověk", Bůh se změnil novou smlouvou s lidmi, kterou Ježíš uzavřel atd. atd.)
ATEISMUS: Víra, že tu nic nebylo a to nic se stalo ničím a pak to nic magicky bez nějakého důvodu explodovalo, čímž vytvořilo všechno a pak se hromada všeho magicky přestavěla jen tak, bez důvodu, do sebereplikujících se kousků, které se pak změnily na dinosaury.
To fakt dává smysl.
A tak jediná otázka, která mi trochu vrtá hlavou je to, proč se apoštolové, kteří původně Ježíše zapírali a zříkali se křesťanství, jsou najednou po zmrtvýchvstání Ježíše ochotni obětovat svůj život a nechat se ukřižovat. To je asi muselo něco echt festovního přesvědčit, že.
Jenže to je pořád za předpokladu, že je to v těch 2000 let starých záznamech napsáno tak, jak se to tehdy opravdu stalo.
A kromě toho, dnešní lidi jsou taky leckdy obětovat svůj život v příslib lepších dní, a nemusí to být nutně lepší den v nebi.
Jenže když se nad tím tak zamyslím, tak mi z toho vyjde, že jestli Bůh fakt existuje, tak by bylo v jeho zájmu, aby se o něm pochybovalo, ne? Protože jednak nemůžete věřit v něco, o čem víte, že to existuje. A jednak když víte, že vás někdo pozoruje a že trestu za vaše hnusárny nakonec neujdete, tak se budete chovat jinak, než když si myslíte, že vás po smrti stejně nic dobrého ani špatného nečeká.
Proto mi na jednu stranu ani nepřijde moc divná myšlenka, že až umřu, tak se odněkud zjeví Ježíš se slovy:
Surprise, motherfucker!
Proto jsem asi zastáncem tzv. posibilianismu (ta přednáška podle mě mohla být PODSTATNĚ lepší a zajímavější) = víme toho moc na to, abychom mohli věřit v nějaké náboženství, na druhou stranu toho víme hrozně málo na to, abychom mohli tvrdit, že žádný bůh není.
ALE POZOR, tohle není to klasické "No ono asi NĚCO existuje, ale nevím co, takže se můžu utěšovat jistotou posmrtného života/síly/energie/převtělení bez toho, že bych musel dodržovat nějaká pravidla => PROFIT!".
Dalo by se říct, že si věřících z hlediska jejich postoje vážím mnohem víc než takových "neurčitých něcistů" - věřící mají aspoň dost velký cojones na to držet se nějaké nauky a svaté knihy. To vyhýbavý něcista neumí, navíc se tím ani moc nezabývá, prostě to nevíme a hotovo (narozdíl od posibilianisty, který se zajímá a zkoumá a čte). Teda takhle to aspoň vnímám já, žejo :)
Na úplný závěr dodám, že bych byl nehorázně rád, kdyby se nakonec ukázalo, že po smrti EXISTUJE nějaká dokonalá a dokonale spravedlivá síla, která by nějakým dokonalým trestem NAPRAVILA všechny zlé lidi (což jsme víceméně všichni, někdo víc, někdo méně).
Rád bych tomu věřil, chtěl bych tomu věřit a chtěl bych, aby to tak bylo.
Ale mám za to, že na 99,99999999% budu nakonec po smrti dosti zklamaný :)