"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

márinka: ! Po přečtení Tuláka po hvězdách jsem byla 100%ně přesvědčena, že člověk putuje z života do života, a že je naprosto možné cestovat v časoprostoru i před a možná za dobu současného života(za určitých podmínek, schopností atd.).
S těma minulejma životama je to i možný, to cestování, těžko říct. Osobně to neumim a ani nevim jak na to.
Pak jsem, po pár letech, našla jakousi knihu od Krišňáků. Ti to maj zas trochu jinak, ale taky docela pěkný. Tak mi to s tou vírou zamíchalo.
Bible(inu přiznám, zmákla jsem jen verzi upravenou pro děti, ale jako desatero se mi líbí, páč jsou to v podstatě pravidla slušnýho chování).Ježoch asi nebyl schíza, spíš to bude mít nějakej skrytej význam-jako třeba jednej podle toho, co cítíš(nebo tak něco). Ehm, to by stačilo...asi si taky napíšu článek na tohle téma.
JJ, člověk by se měl nábožensky vzdělávat, ale....taky by ho měl někdo předem upozornit, aby to až tak moc neprožíval, protože pak v tom může mít trochu, ehm, nepořádek.
V současnosti jsem přesvědčena, že ani tak nejde o to v co, ale o to, že člověk věří. Ono v podstatě jakákoliv víra(vyjma muslimských fanatiků) drží lidi při životě, když se jim zrovna nedaří.