boudicca: Mám to "štěstí", že mi je dříve špatně, než se psychicky uvolním natolik, abych dělala blbosti, a následná dvou až třídenní nevolnost z důvodu nepříliš fungujících jater je sama o sobě dostatečným důvodem se alkoholu co nejvíce vyhnout. Když si dám panáka, jsem vysmátá (nikoliv však opilá), a dva za večer jsou můj strop (a vlastně i když jsem "opilá", tak se pořád chovám tak normálně, že to na mně nikdo nepozná). Takže tyto pocity studu za poslední roky vlastně vůbec neznám. Stejně tak si na večerní posezení vybírám kamarády, se kterými se ožíračky nekonají. Ale nějakou dobu mi trvalo, než jsem to pochopila (protože jsem to bývala vždycky já, kdo zůstal oproti ostatním střízlivý a pak je tahal opilé a pozvracené domů). Tož tak. Bavit se dá i jinak, ale nepopírám, že sklenička vína s rodinou nebo pivo v hospodě s kamarády není fajn

Vyvolení mi nic neříkají. Nesleduji je, vlastně nebýt plakátů na ulicích, vůbec bych nevěděla, že běží další řada. A upřímně, nestarám se ani o lidi, co je sledují. Ono v televizi stejně nic normálního nedávají, takže docela věřím tomu, že je většina zapíná jen jako zvukovou kulisu ke koukání do protější zdi pokoje.