"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

tlapka: Já jsem jako malá měla takový dřevěný stojan, mělo to tvar H, a v té příčce byly kulaté dírky. Kladívkem se skrz ty dírky probíjely takové dřevěné válečky, to jsem milovala. Možná proto mám v ruce prásk, ale využít ho neumím. Ale co, jsem holka.. jenže jemné "dívčí" práce typu šití a podobně, to je ještě větší katastrofa.
Tu tvoji behavioristickou myšlenku sdílím, mně říkali to samé. Ale já se můžu uklidňovat aspoň tím, že je to lepší, než "ty se musíš dobře vdát".
šrouby a matice hráli speciálně kvůli vám, abyste to měli tématické, tomu změnou stanice neutečeš.
Joo, láva na podlaze. A ještě mezery mezi dlaždičkami.